Letní příběhy IV 2019
13. srpen 2019
Hned nebo později…
Aniž jsem tušila, stala jsem se součástí rodinného setkání mé přítelkyně, která pochází z velké rodiny. Vždy v létě se setkají na jejich chalupě bratranci a sestřenice se svými rodinami a tak si mezi sebou povídají, předávají informace a tak spolu prožívají dobu od posledního setkání, ale vzájemně si i pomáhají. Vyslechla jsem od vedoucí sociálních služeb, jak jsou tyto služby ohroženy hlavně z důvodu nedostatků financí. „Tato situace je známá již několik let, ale nikdo ji neřešil až nyní se projevila“, posteskla si sympatická čtyřicátnice, „mám na starosti dvacet osobních asistentek ve věku 21 až 60 let. V pořadníku se vždy objevil nanejvýš jeden člověk, dnes je jích tam dvacet. Vůbec si nedovedu představit, co bude dál.“ A další účastník debaty doplnil: „Asi největším problémem je, že zpravidla místní politici, pokud se jich netýká tento problém, tak jej neřeší. V okamžiku, kdy se objeví někdo potřebný v rodině starosty či radního dané obce, je obvykle ihned důvod k navázání pokud možno velmi dobré spolupráce s vašimi službami…“
Je to časté poznání zkušenosti, že to, co se nás bezprostředně netýká, tak neřešíme. Což slýcháme velmi často ze všech stran. TO NEŘEŠ, ONO TO NĚJAK DOPADNE . Každý máme svůj „úkol na této zemi“ v tomto čase, který zde prožíváme. Je pouze na nás, jak budeme sloužit svému Pánu – „Blahoslavení služebníci, které pán při svém příchodu najde bdící,“ a následuje „Od každého, kdo mnoho dostal, bude se také mnoho vyžadovat…“ Při svém křtu jsme se stali dětmi božími. Je na nás, jak přijmeme svou službu v setkávání se všemi potřebnými kolem nás; můžeme-li pomozme hned, ne až bude třeba pozdě…
Občas jako stařenka
Moje babička, dříve jsme říkali, stařenka si občas postěžovala na ten moderní svět. A já jsem nabyla vždy dojmu, že stařenka je příliš stará a tomu dnešnímu světu už nerozumí. Sice zdaleka nemám roky mé stařenky a občas také přestávám tomuto světu rozumět… Vždy se však objeví někdo, mladší než já, kdo se dívá na dnešní svět stejně jako já, tedy také tomu moc nerozumí…
Nedávno mladý kolega vyprávěl zážitek z rodinné oslavy, kdy jeho bratranec deset minut vysvětloval svému čtyřletému synkovi, že nesmi kopat do stolu a musí hezky sedět u stolu a sníst oběd. Bylo to nad mé síly, tak jsem raději odešel od stolu…
Staré rčení říká, že moudřejší vždy ustoupí… Žijeme v civilizovaném světě, kdy je třeba vždy nejprve nutno diskutovat a tak dojít kompromisního řešení… Bohužel občas zapomínáme, že musíme hovořit stejným jazykem mezi s sebou tedy děti a rodiče, manželé, sourozenci… Určitě nedojdeme shody, pokud budeme hovořit my dospělí jazykem dospělého a děti jazykem dítěte. Rodiče by neměli zapomínat a volit jazyk dítěte, který je mu srozumitelný. Manželé by potom měli volit jazyk toho druhého, nikoliv tedy svůj, který odráží sobectví. Neboť bychom se mohli stát obyvateli „Babylónu“, kdy každý mluvil svým jazykem a jeden druhému nerozuměl…
Opět po roce
„Každý léto se scházíme společně se svými přáteli v oblíbené restauraci. Povídáme o všedních starostech, o dětech, společných známých a také aniž bychom chtěli dotkneme se i dění kolem nás. "To bych nevěřil“, svěřil se jeden z přátel setkání, "jak dokáže politické téma rozdmýchat tuto sešlost. Naštěstí se vždy ozve rozumný kamarád či kamarádka, která zavčas ukončí vášnivý hovor slovy. To bylo pěkné besedování a myslím, že je čas se rozejít, abychom se opět za rok sešli. Všichni jsme povstali, srdečně jsme se rozloučili a těšíme se, že zase za rok se potkáme.“
Hledáme-li odpověď na naše otázky, stačí „otevřít internet“. Jak říká neteř: „Víš tam nejdeš všechno“. Ano,naleznu pravdu, nepravdu i „svedení ze správné cesty“, což je snad ještě horší než lež samotná. Svým křtem jsme se stali děti Světla a proto bychom měli hlavně otvírat Písmo, které nám dá odpověď. Vždyť se píše: „ Řekl pak také zástupům lidu: „Když vidíte, že na západě vystupuje mrak, říkáte: Přijde déšť a bývá to pravda. Když však vane vítr z jihu říkáte: Bude horko,, a bývá to pravda. Pokrytci! Úkazy na zemi i na obloze umíte posoudit; Jak to, že nedovedete posoudit tuto dobu? Źe si sami nedovedete udělat úsudek o tom, co je správné?“