Dnešní evangelium nám nabízí k zamyšlení několik podnětů, jak správně kráčet po stezce života, kterou před námi prošel Pán Ježíš. Například to, že dílo – dobré i zlé – se pozná po ovoci.

Evangelium se ujímá tématu poznávání a posuzování člověka, které zaznělo i v prvním čtení. Jsou v něm však nepřehlédnutelné nové akcenty, které mají určovat smýšlení a posuzování spolubratra v novozákonní dimenzi. Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve svém oku nepozoruješ? Kdo chce posuzovat svého bratra, měl by nejdřív se stejnou tvrdostí a neúprosností prozkoumat svůj vlastní život. Poté, co čestně dozná svou vlastní nedokonalost, bude mluvit o chybách svých bližních nejenom shovívavěji a s větším pochopením, ale možná o nich zcela pomlčí, protože pozná, že sám není lepší než bližní kolem něj. Vystříhejme se okázalého, ctižádostného farizeismu, který se pyšní výlučností a má o sobě klamné povědomí náboženské dokonalosti, a na bližním pak vidí jen to špatné.

          Hlasatel  radostné Ježíšovy zvěsti musí sám být nejdříve důsledným posluchačem a sám sebe vystavit tvrdé kritice.

          Úsměvná konfrontace třísky v oku spolubratra a trámu v oku vlastním chce poukázat až na nemožnost posuzování druhého. S pokáním  a spravedlivým trestem máme začít nejdříve ve vlastním srdci. Vlastní srdce je nejdůležitějším místem každého křesťana, je to stánek setkávání s našim Pánem. Kdo chce plodně kritizovat kolem dokola své  bližní, musí nejdříve projít všeničící bouří sebekritiky. Pak jej však možná přejde odvaha a zapomene na mnohdy pouze domělé oprávnění k tomu, aby kritizoval jiné.

          Křesťan dobře ví, že je ustavičně vystaven paprskům Božího milosrdenství a Boží dobroty. Co jemu samému nabízí Bůh svou milostí a odpuštěním, to křesťan nemůže odepírat svým bližním. Od Boha chceme žádat to, co bychom zároveň odepírali či nepřáli našim spolubratřím, spolusestrám?

Peter Lippert: Von Seele zu Seele. Co vlastně chceš? Každý den plavat v jiném moři, každý den pyšně shlížet dolů z nového vrcholu hory. Chtěl bys pocítit, vidět a změřit svůj úspěch. Ale co tě to napadá? Máš následovat svého Pána slepě a nevědomky. Copak nevíš, jak blízko stojíš před Bohem, jak On o tobě smýšlí,  jak si tě vysoce cení, jak si tě velmi považuje na svých vahách, co tě to jen napadá? K čemu potřebuješ každý den nové utvrzení, že Bůh je skutečná láska? Nač od něj potřebuješ každý den něžné slovo, nové ujištění jeho náklonnosti? Důvěřuj mu slepě a neptej se na nic, nechvěj se a nestrachuj se. Podívej se, taková je přece důvěra dětí. Věř mi, úspěchem není neustále běžet dál, velký úspěch je přece to, když zůstaneš ve svém životě stát, úspěch netkví v bouřlivém chvatném převratu ale v očekávání velkých věcí, které může učinit a darovat jedině On, náš Pán.