15. říjen 2018

Když jsem se poprvé setkala s paní ing. Jiřinou Kopeckou, Magistrální dámou Řádu maltézských rytiřů a manželkou velvyslance České republiky v Argentině a Peru netušila jsem, že patří mezi velké mariánské ctitele, a že o úctě k Panně Marii i o poutních místech v různých částech světa umí velmi poutavě vyprávět. Tak jsem se dozvěděla, i o tom, že díky ní i Panna Maria cestovala. Jak to bylo… ?

Mám stálý zájem rozšiřovat úctu k Panně Marii. Když jsme s manželem žili v Argentině, nastala situace, kdy nám jako České republice (státu) byla nabídnuta možnost mít českou mariánskou kapli v bazilice Panny Marie z Lujánu – Nuestra Seňora de Luján, do níž bychom mohli umístit sochu české mariánské patronky. Byla to úžasná příležitost, kterou jsme okamžitě přijali. Začali jsme tedy uvažovat, kterou Madonu zvolit. V Čechách totiž není situace tak jednoznačná jako například ve Francii, kde je jako hlavní chápána Panna Maria Lurdská nebo v Portugalsku, kde je to Panna Maria Fatimská. Co u nás? Panna Maria Staroboleslavská, Svatohorská... ? Po krátkém zaváhání nakonec padlo rozhodnutí na Svatou Horu, což jsem velice přivítala.

V té době byl ještě v plné síle otec Břicháček, který se tohoto nápadu iniciativně ujal a spolu s panem kardinálem Vlkem darovali kopii milostné sošky Panny Marie Svatohorské. Vzhledem k vysoké vzdušné vlhkosti v místě určení, v Argentině, jsme se rozhodli pro sošku bez pláštíku. Dílo se podařilo na výbornou. Když byla soška doručena do Buenos Aires, všichni jsme jásali.

Soška Panny Marie byla určena do naší kapličky v bazilice Panny Marie z Lujánu – Nuestra Seňora de Luján. Jedná se o poutní místo hlavní patronky Argentiny, která je v zemi velmi uctívaná. (Jen na okraj: hned po příletu do Buenos Aires je to první socha, kterou uvidíte na letišti; každodenní televizní program vždy začíná záběrem na patronku a státní hymnou, a to samé platí i při ukončení vysílání…)

Argentinci jsou velmi věřící. Víra je součástí jejich života a provází je již od narození. Protože i v Argentině jsou také další vyobrazení Panny Marie, je velmi milé sledovat, jak zde rodiče vysvětlují svým dětem existenci „různých Marií.“ Říkají: „Panna Maria je jen jedna, ale protože je to žena, ráda se obléká, a tak se někdy převlékne do jiných šatů. Proto máme současně různé její podoby.“

Město Luján (čte se Luchan) je vzdálené asi 70 km od Buenos Aires. Baziliku Panny Marie navštívil dvakrát Svatý otec Jan Pavel II. při svých cestách po Jižní Americe. V podzemí kostela je velký prostor – krypta se zhruba šedesáti kaplemi pro jednotlivé země. Když jsme poprvé navštívili toto místo, byly již skoro všechny prostory obsazeny. Bylo to tedy štěstí, že jsme stihli tento projekt zrealizovat. Bylo jen několik volných kaplí. Bylo jasné,že na všechny státy světa se již patrně nedostane... Jistě, bylo to štěstí a vnuknutí od Panny Marie.

Obdobně jako ostatní kaple jiných zemí, jsou i v české kapli vlajky obou zemí (česká a argentinská), popis poutního místa Svaté Hory v češtině a španělštině a na oltáři uprostřed je umístěna milostná soška Panny Marie Svatohorské, chráněná prosklenou skříňkou. To je ovšem tradičním vybavením i všech ostatních kaplí. Když jsme ale kapli připravovali, přišel ke mně rektor baziliky a řekl: „Jak to, že vy Češi tu nemáte Pražské Jezulátko?“ Namítala jsem, že se jedná o kapli k poctě Panny Marie, ale on trval na svém. Ve své podstatě jsem byla ale otci rektorovi vděčná za tuto nabídku, protože nejenom Pannu Marii, ale i Pražské Jezulátko mám velmi ráda a ve velké úctě. Pražské Jezulátko je velký symbol naší země i pro nevěřící lidi. Cizinci v některých případech ani nevědí, kde žijeme, ale Jezulátko vždy „dá směr“: Praha, Česká republika. A tak jako jediní mezi všemi ostatními můžeme mít hned dva uctívané svaté obrazy ve své kapli: Pannu Marii Svatohorskou a Pražské Jezulátko.

Když byla kaple připravena, nastal problém, kdo ji vysvětí. Mysleli jsme, že by to měl být český kněz, ale najděte jej v několikamilionovém Buenos Aires! To je jako hledat jehlu v kupce sena. Pátrali jsme tedy skoro detektivně. Do celé akce bylo zapojeno několik lidí, i našich krajanů, kteří zde žijí. A s Boží pomocí se věc opět podařila. Když mě volali, že už se v Buenos Aires našel český kněz, měla jsem obrovskou radost. Ta radost byla dvojnásobná, protože se nám nabídli hned dva čeští kněží, sourozenci - bratři P. José (Josef) a P. Francisco (František) Ingrovi. Pochopila jsem, že Panna Marie Svatohorská nám pomohla a chtěla mít důstojné uvítání v této vzdálené zemi.

Požehnání české kaple se konalo 31. května 1998 na svátek Navštívení Panny Marie. Sešlo se mnoho lidí včetně členů diplomatického sboru, zástupců ministerstva zahraničních věcí Argentiny, ministrů, českých krajanů i dalších přátel. Pater František a jeho bratr Josef společně sloužili mši jeden v češtině, druhý ve španělštině.

S vysvěcením české kapličky v Lujánu ještě dílo nebylo dokončeno. Především je kapli třeba udržovat. A za to patří vřelý dík našim krajankám, žijícím od svého dětství v Argentině: paní Ilonce Pietsch a paní Soně Němec (ta se v Argentině narodila). Obě se starají o všechno potřebné skutečně vzorně, od úklidu přes drobné opravy až po pravidelnou výměnu květin. Říká se, že naše kaplička patří mezi nejhezčí v Lujánu. Paní Ilonka i Soňa při svých občasných návštěvách Čech nezapomenou vždy zajet na Svatou Horu a přivézt pozdravy z Lujánu i Argentiny.

Spolu s bratry Ingrovými jsme se domluvili, že když je Panna Maria Svatohorská v Argentině, měla by být patronka této země i v České republice. Oba bratři se rozhodli, že darují repliku originálu Nuestra Seňora de Luján kostelu sv. Voršily v Praze. Bylo to krásné gesto, které nejenom nám všem mělo přiblížit vzdálenou zemi a její patronku a tímto způsobem také zvýšit mariánskou úctu.

A tak přesně dva roky po požehnání české kaple v Argentině, 31. května 2001, byla v kostele sv. Voršily v Praze další slavnostní benedikce sošky Panny Marie Lujánské. Liturgii sloužil P. Francisco Ingr. Přítomen byl i velvyslanec Argentiny Sr. Horacio Basabe, diplomatický sbor, přátelé, věřící…

Již jsem zmínila, že Panna Maria Lujánská je jednou ze dvou milostných mariánských soch, které jsou v Argentině nejvíce uctívány. Druhou je Virgen del Rosario de San Nicolás – Panna Maria Růžencová ze San Nikolás, Madona z poutního místa vzdáleného asi 5 hodin autem od Buenos Aires. Je to jedno z nejmladších poutních míst světa. Svatým otcem Janem Pavlem II. bylo uznáno teprve před asi dvaceti lety.

Kopii sošky P. Marie Růžencové ze San Nicolás věnovaly moje argentinské přítelkyně kostelu Panny Marie Pod řetězem na Malé Straně. Je umístěna v levé boční kapli sv. Jana Nepomuckého...

Se sochami sv. Jana Nepomuckého se můžeme setkat na řadě míst, nejen na mostech, a to na celém americkém kontinentu. V mnohých případech se toho ale zde moc neví o zemi, ze které tento světec pochází... Ale když se řekne „Niño Jesús de Praga“ (Pražské Jezulátko) – je vše hned jasné.

S laskavým svolením autorky vybráno z rozhovoru pro Svatohorské listy

Ing. Jiřina Kopecká

Členka Řádu maltézských rytířů. Vystudovaná rostlinná genetička, její profesní zájmy se však dále vyvíjely poněkud volněji. V Argentině se, kromě povinností vyplývajících z funkce manžela, věnovala zejména charitativní činnosti, zaměřené na pomoci potřebným: domy pro opuštěné děti, pro staré a nemocné, podpora dostupnosti léčiv ad.
V té době byla prezidentkou dámského diplomatického společenství ADEA. V Peru ji zaujala navíc jiná specializace, typická pro tuto část Latinské Ameriky: Alternativní, lépe řečeno tradiční medicína místních domorodých obyvatel – Inků. Jejím učitelem byl polský salesián, misionář P. Edmund Szeliga. Měla možnost tuto problematiku studovat se šamany, léčiteli, lékaři, ale též s univerzitními profesory.