21. leden 2018

Je nedělní odpoledne a já si jej vyhradila ke čtení. Pod stromečkem jsem nalezla pozoruhodnou knihu Georga Ratzingera Můj bratr papež. Pokud ji čte člověk s otevřeným srdcem, má pocit, jako by se dějiny neustále opakovaly, často si ani neuvědomujeme jejich podobnost…

Přemýšlím o jednotlivých odstavcích knihy a v tom mne vyrušil mobil, který oznamoval příchod e-mailu. Přátelé vyzývají: „Běžte k volbám, vždyť máme ruce, kterými můžeme měnit svět!

Přemýšlím však jak? A oči mi sklouznou na stránku knihy, kde nově jmenovaný arcibiskup Josef Ratzinger v roce 1977 dává odpověď i na moji dnešní otázku. Posuďte sami:

„Josef Ratzinger nebyl pohodlný biskup. Věděl, že Augustin nesnášel pastýře, kteří „ jsou jako němí psi, a aby se vyhýbali konfliktům dovolují, aby se jed šířil“. Klid není prvořadou povinností biskupa. Církev se podle něho nesmí těsně spojovat s duchem doby. A tak ostře kritizoval „duchovní znečišťování životního prostředí“ naší doby, „ztučnění srdce ve vztahu k majetku a požitkářství“ a „kapitalistickou ziskuchtivost“, ale i „rozpoutání násilí, zbarbarštění člověka“.

Kázal o tom, že nejnaléhavějším úkolem křesťana je „opětovné nabytí schopnosti být nekonformní, tedy schopnosti vzepřít se leckterému kulturnímu vývoji a trendům“. Křesťan nesmí být přizpůsobivý, nemůže to být nějaký tichošlápek. Musí být odvážný a nesmí si dopřávat pohodlí, musí být ochotný jít někdy do sporu tam, kde je to nutné. Pozdější Benedikt XVI., nikdy nepodporoval změkčilý „kytarový katolicismus“, jemu šlo a jde o hodnoty."

„Cesty Boží nejsou pohodlné, ale my přece nejsme stvořeni pro pohodlí, nýbrž proto, abychom konali velké věci, abychom konali dobro." Benedikt XVI. po zvolení papežem.

Tak tedy mám obě ruce a také návod, který mi pomůže orientovat se v situaci...