Jak lze nalézat neznámá poutní místa

oltář kostela v Branné
15. srpen 2017

 

Pokud to necháme na Bohu, aby nás vedl po svých cestách, můžeme prožít mnohé a poznat různá místa spojená s putováním našich předků. Každý rok na přelomu prázdnin se účastním odborných seminářů. Byť se konají na různých místech Moravy, vždy se dostanu díky účasti na školeních na významná moravská poutní místa. Tímto způsobem jsem objevila například Křtiny, Sv. Kopeček u Mikulova a letos Kolštejn, od roku 1947 Brannou. Když jsem se kolegů ptala na místo, dostala jsem odpověď, je to zapomenutý kraj, kde lišky dávají dobrou noc...

A když jsem přijela, byla jsem velmi překvapena, první dojem byl, že jsem někde v Alpách. První dominanta místa byl zámek a následoval kostel se svou štíhlou věží. Zjistila jsem, že jsem opět "doputovala na staré poutní místo"; zvlášť když jsem nejprve viděla památeční obrázek Kolštejnské Panny Marie Utěšitelky.

V kostele jsem se dočetla, že krásnou dřevěnou sochu Panny Marie Utěšitelky, přinesli ze Svaté země Maltézští rytíři. Nad zázračným pramenem byl postaven dřevěný kostelík, v němž byla umístěna socha P. Marie Utěšitelky. Prameni vody a sošce bylo připisováno množství zázraků a poutníků, kteří putovali k Matce Boží přibývalo. V roce 1743 byl postaven nový poutní kostel a tak se obec stala významným poutním místem v Jeseníkách.

Josef II., osvícený panovník a autor mnoha reforem, zasáhl i na tomto poutním místě. Jeho reformy měly za důsledek zrušení tohoto poutního místa v roce 1789 a poutní kostel byl pro jeho nadbytečnost odsvěcen a zbořen. Po zbourání poutního kostela byla přenesena milostná soška do farního kostela Archanděla Michaela. Památkou na významné poutní místo zůstal pouze pramen zázračné vody.

Po válce byla většina obyvatelstva odsunuta a obec byla přejmenována z Kolštejna na Brannou. Počet obyvatel se snížil a farní kostel chátral... S přispěním darů mohl být farní kostel Archanděla Michaela renovován a opětovně vysvěcen při Mariánské pouti 12. 8. 2012. Originál milostné sošky je uschován na arcibiskupství v Olomouci.

A tak jsem opět díky Bohu, nalezla místo, které přitahuje... Pro nás neznámé, pro jiné velmi důležité, kde se prosilo, děkovalo a Bůh vyslyšel prosby svého lidu...