Foto: HS

1. červenec 2017

 …a léto nám už začíná. S ním přichází čas prázdnin, dovolených, odpočinku, sdílení volného času s rodinou či přáteli, čas žní, práce i zábavy. Je to čas hojnosti a radosti. Spousta věcí se nám daří lépe, vše je snazší a i náhled na těžkosti života je často znatelně optimističtější. Nemyslím tím však zrovna takové to bláhové doufání, že vše dobře dopadne dle mých představ. To je naivní optimismus. Myslím to křesťanské a z hloubi duše prýštící vědomí si toho, že ač je pro mne spousta věcí těžkých, prohýbám se pod nimi, slabostí a zoufalstvím padám, zmítám se ve strachu či kynu zlostí neb není po mém, přesto stojí za to život žít ve víře a naději. Brát vše co Bůh dává, neboť v daru života dává sám sebe. Věřit, že vše co prožívám má smysl a je to nějakým, mnohdy skrytým a nepochopitelným způsobem, skutečně dobré. Dobré pro člověka a jeho lidství. Což by Bůh, který člověka stvořil pro sebe, mohl vůči němu jednat jinak než v lásce? Vždyť nás sám v Ježíši učil a nabádal, ať mu říkáme „otče“ a troufám si říct, že ho klidně můžeme oslovit i důvěrněji „tatínku“. Jsme Boží děti, milované děti. Kdo si je vědom tohoto vztahu k Bohu, tzn. že je milovaným Božím dítětem, bez kterého nemůže Bůh existovat, je vskutku naplněn Duchem Svatým, Láskou Boží.

Nesme přátelé s pomocí krásných letních dní těžkosti života. Mějme a hledejme stále sílu se zvedat a pokračovat v cestě životem. Vždyť je to cesta k Bohu. Blíž jen stále blíž… A nezapomínejme na tu krásu kolem nás. Boží dílo v celé své nádheře, dokonalosti a fascinující přirozenosti, překypující životem. Vzájemná provázanost živočišných a rostlinných druhů, symbióza života kolem nás i v nás. Bůh sám se definuje jako „Jsem, který jsem“. Je ten, který JE. V existenci každého tvora či rostliny, přírody, vesmíru a veškerého bytí, vidíme našeho Otce, ve kterém vše začíná a končí. Součástí té nádhery jsme též my. Kéž nás vědomí neustálé Boží lásky a přítomnosti, coby milované Boží děti, naplňuje radostí a pokojem do dalších dnů! Hezké letní dny všem…