16. říjen 2016

Drazí bratři a sestry,
blíží se konec Svatého roku milosrdenství. Papež František zavře Svatou bránu v Římě na Slavnost Krista Krále. Naše brány se zavřou o týden dřív. V tomto roce jsme zakusili mimořádný čas milosti a milosrdenství, příležitost k pokání i odpuštění, smíření s Bohem i lidmi, zkušenost nové svobody. Snad se uzdravily i některé naše mezilidské vztahy. Skrze skutky milosrdenství jsme mohli zakoušet blízkost Boha, ba jeho přítomnost, či dokonce jeho působení v nás, protože On je Láska a bez něho není možný žádný skutečný skutek lásky. Skrze dobré skutky jsme měli příležitost přinášet Boha do světa a lidem umožňovat setkání s ním.

Snad je nyní čas si některé chvíle a zkušenosti milosrdenství připomenout a také o nich vyprávět druhým. Jistě je však čas, abychom radostně děkovali Bohu za to, že on sám nám projevil milosrdenství, že nám ukázal, jak soucitná láska dovede doplňovat dluhy jiných a branou milosrdenství nacházet východiska i ze situací, které jsou pro spravedlnost bezvýchodné. Spolu s Pannou Marií můžeme zpívat: Velebí má duše Hospodina, protože veliké věci mi učinil ten, který je mocný. Nejlepším projevem vděčnosti však bude, když i v dalších dnech a letech budeme pokračovat v tom, co nás letos Pán naučil.

Před zakončením Svatého roku nás ještě čeká vzpomínka na věrné zemřelé a my máme příležitost si připomenout poslední ze skutků milosrdenství, kterým je pohřbívat zemřelé a za živé i zemřelé se modlit. Lidé živí, kteří se nacházejí v nějaké nouzi, probudí snadněji náš soucit, než zemřelí, které už nevidíme, pokud nejde o příbuzné či přátele. Proč je důležitá láska k zemřelým? Protože vyrůstá z křesťanské víry v život věčný a zároveň ji posiluje. Těla zemřelých si zaslouží úctu, protože jde o lidi, které Kristus vykoupil za cenu své krve, a ti, kteří byli pokřtěni, se stali chrámem Ducha Svatého. Kristus k nim přicházel ve svatém přijímání, aby je posvěcoval a zbožšťoval. Jejich těla ukládáme do země jako semena posvěcující svět.

Ačkoli dnes mnozí upouštějí i od pohřebních rozloučení, protože ztratili křesťanskou víru, nebo konají pohřební rozloučení jen v nejužším kruhu, pro nás je účast na pohřebním rozloučení projevem víry a skutkem lásky, i když jde o lidi cizí. Žádný pokřtěný pro nás není úplně cizím, protože patří spolu s námi do jedné Boží rodiny. Nejde nám o okázalost či drahé obřady a pomníky, ale o vztah lásky. Rád přiznám, že mám radost, když navštívím nějaký hřbitov a vidím tam projevy lásky k zemřelým, nacházím upravené nejen hroby čerstvé, ale i hroby kněží dávno zemřelých. To je svědectví víry a úcty, nesobecké a nezištné lásky.

V řadě farností jde při příležitosti pohřbu celá široká rodina ke zpovědi a svatému přijímání, aby dala zemřelému nejcennější duchovní dar. Mnozí to tak dělají i ve výroční den pohřbu, kdy dají na mši svatou a plně se jí účastní. Zvláště v týdnu po svátku Všech svatých, a v naší zemi výjimečně i v týdnu předcházejícím, se přicházejí mnozí modlit na hřbitov, aby pro zesnulé získali plnomocné odpustky, tedy vyprosili jim zkrácení očistce. To je mimořádně významný dobrý skutek, k němuž vás chci povzbudit.

V tyto dny přicházejí na hřbitovy i mnozí dobří lidé, kteří se modlit neumějí, protože je to nikdo nenaučil. Najděte, drazí přátelé, odvahu uctivě a taktně takové lidi oslovit a nabídnout jim krátký text modlitby za zemřelé, či společnou modlitbu. To může být další skutek lásky, když pláčeme s plačícími, když navážeme kontakt s osamělými a nabídneme blízkost opuštěným, když se rozdělíme o svou víru. Takovými skutky získáváme i my sami. O nich platí, že čím více rozdáme, tím více získáváme, protože se rozšiřuje naše srdce a my rosteme ve víře i v lásce. Rodiče prosím, aby k tomu vedli i své děti především svým příkladem, ale také povzbuzováním a chápavostí, když se jim to nepodaří, když to nezvládnou. To bude zase příležitost učit se Boží pedagogice lásky, kterou Bůh ukazuje nejen v biblických dějinách, ale i v životě každého z nás.

                                                                                       K tomu Vám všem ze srdce žehná