27. srpen 2015

Pomalu se přibližuje začátek nového školního roku, ve kterém děti znovu nastoupí po prázdninovém odpočinku do výchovně vzdělávacího procesu. Kromě povinné výuky se dětem nabízí velké množství sportovních, výtvarných, hudebních i jiných zájmových aktivit. A do této pestré palety volnočasových předmětů je zařazena i nabídka náboženské výchovy. Dítě samozřejmě nemůže navštěvovat všechny kroužky, ale musí se i s rodiči rozhodnout, čemu dá přednost. Logicky se proto nabízí otázka, proč vlastně chodit do náboženství? K čemu je to dobré? Potřebuje člověk-dítě tento předmět k životu?

Na rozdíl od ostatních kroužků se náboženství bohužel nejeví jako zábavné a ani u něho není žádný viditelný přínos podobný tomu, když se např. naučím číst texty v cizím jazyce nebo zahraji na klavír Beethovenovu Měsíční sonátu. Navíc pravděpodobně by bez morálních pravidel a závazků, které jsou s náboženstvím nerozlučně spojeny, byl život věřících v mnohém jednodušší a atraktivnější - podobně jako by měl daleko méně komplikovaný život člověk, který by se zřekl zodpovědnosti starat se o své stárnoucí či nemocné rodiče.

Není proto úplně snadné vysvětlit, proč bychom se měli náboženstvím zabývat a děti do tohoto předmětu posílat. Náboženství se totiž nesnaží dát odpověď na všudypřítomnou otázku "co z toho budu mít?", ale snaží se hledat to, co je pravdivé a správné.

Předně křesťanství učí jedinečným způsobem chápat krásu, velikost a hodnotu života. Život není jenom biologickým dějem, ale především úžasným darem, základní hodnotou, která vyžaduje maximální úctu k sobě i k druhým.

Křesťanství nebere nic jako samozřejmost či náhodu, ale učí člověka žasnout a děkovat.

Křesťanská víra dává hluboký smysl každodennímu životu a pomáhá hledat i smysl utrpení, ztrát, slz, proher…

Křesťanství také přináší naději, že lidská existence nekončí smrtí, ale čeká ji nepředstavitelná budoucnost.

S darem života dostává každý člověk i jedinečné poslání. Křesťanství nás učí toto poslání objevit a naplnit. Nejsme na světě tedy proto, abychom měli pohodlí a co nejlépe se nám dařilo, ale proto, že zde máme nějaký úkol před Bohem a před druhými lidmi. A z přijetí tohoto úkolu pak plyne cesta ke štěstí.

 "Žijeme jenom jednou!" říkávají ti, co si chtějí v životě hlavně hodně užít. A mají pravdu. Ano, žijeme opravdu jen jednou. Ale právě proto záleží na tom – jak?