15. únor 2026

Poslední dobou mám pocit, že si neustále stěžujeme na těžkou dobu, ve které musíme žít. Nejsme sice účastníky válečného dění, ale jeho blízkost se nás také dotýká. Nežijeme v době, kdy máme téměř všechny jistoty dané a trvalé – zaměstnání, zdraví, bydlení, vztahy v rodině i v okolí. Jaksi s nostalgií si říkáme, jak si naši předkové pěkně žili v pohodě a v klidu.

Na prvním letošním povídání nám pan Mgr. Vít Hlinka. PhD. přiblížil historickou dobu a postavu historického Ježíše. Svým příspěvkem bych chtěla toto povídání přiblížit i těm, kteří se nemohli setkání zúčastnit.

Podíváme-li se na dobu a místo ve kterém žil P. Ježíš, nebyla to doba lidsky velmi příjemná a pohodová. Území Galilei, ve které prožil převážnou část svého života byla v područí Říma, obdobně jako celé území izraelského národa.

Tehdy římský protektorát, „dosadil na královský trůn“ krále Herodese. Nebyl vybrán z židovského národa, byl cizincem na trůnu židovského národa. Pocházel ze Sýrie a byl nesmírně krutý, ale politicky nesmírně úspěšný.  Pokud by nebyl krutý, nebyl by úspěšný.  Uvědomoval si, že za vše vděčí Římu.  Věděl, že pokud nebude odvádět do římské pokladny značné daně nemusí být dále králem. Výše daní byla stanovena židovskému obyvatelstvu ve výši 50 – 70 % jejich příjmů. Značná výše, že? Když se neurodilo, byl majetek dotyčného poplatníka zabaven, ženy a dívky skončili jako prostitutky, mužové byli odvedeni nebo prchli.

Na daném území žily svým životem politické uskupení, dnešním jazykem to lze označit za politické strany. Těchto uskupení bylo několik, připomeňme si ty nejdůležitější:

• Farizeové – měli nejblíže k obyčejným lidem. Věřili na anděly a na posmrtný život. Chodili od domu do domu a vysvětlovali jednotlivé ustanovení Mojžíšova zákona obyčejným lidem.
• Saduceové – byla to inteligence, hovořili a psali zpravidla v hebrejštině, k prostým lidem měli daleko, nevěřili na anděly, ani na posmrtný život. Překládali hebrejské texty do řečtiny a řecké texty do hebrejštiny, aby přinášeli vzdělání Židům žijících v diasporách mimo území Izraelské. Velmi dbali na to, aby nepřišli do konfliktu s římskými protektory, věděli, že by nastalo kruté pronásledování povstalců, za každou cenu být vždy loajální.
• Eséni – sekta mužů, žijících v jednotlivých společenstvích po dvanácti mužích, pokud někdo odešel, z ostatních zájemců volili nástupce losem, žili v celibátu. V původních historických pramenech byl Jan Křtitel spojován s touto skupinou, dle posledních výzkumů nic tomu nenasvědčuje. Eséni obývali skalnaté území v okolí Mrtvého moře, považovali se za Svatý zbytek zbožného Izraele. Postili se, nejedli maso, dodržovali přísné mravní zásady. Ženy měly pouze podpůrnou funkci. Po zboření jeruzalémského chrámu zanikli. Učili, že chrám je lidské srdce, nepotřebovali ke svému duchovnímu životu jeruzalémský chrám.
• Zelóti – toto hnutí tvořili zpravidla zemědělci a drobní řemeslníci a měli za to, že Mesiáš, který má přijít osvobodit zemi od Římanů a nastolit mír. Neustále bojovali proti římské protektorátní moci, i když vždy Římané jejich povstání potlačili a povstalce vždy krutě mučili. Poslední členové zahynuli na pevnosti Masada, po roce 70 n. l.

Opět nám může tato doba připomínat naši současnost s různými politickými stranami a uskupeními.

Galilea byla zemí, kterou procházely hlavní cesty, ale Nazaret ležel mimo ně. Sídlil zde Herodes v sídelním městě Tiberias, administrativní aparát, tedy úřednictvo sídlilo ve městě Séforis. Obě města se budovala a k tomu bylo zapotřebí vybrat mnoho prostředků od židovského obyvatelstva a také zde bylo i mnoho příležitostí pro dobré řemeslníky, kteří se mohli podílet na budování těchto měst.

Ježíšova rodina žila v malém městě Nazaretě, zcela bezvýznamném a nijak velikém. Pěstovala se zde vinná réva, olivy a zelenina. Lidé, kteří obývali Nazaret, určitě nepatřili k vyšší bohaté vrstvě, žili zde prostí lidé, patřící k chudému obyvatelstvu, kde se všichni vzájemně znali a věděli o svých radostech i trápeních.

Dle archeologických výzkumů zde byly malé hliněné domky. Domky byly postaveny na teráskách, tak aby odtékala voda. Uprostřed domků bylo malé náměstíčko. Domeček byl zpravidla tvořen jednou místností, ve které žila mnohočetná rodina. Lze říci, že se ponejvíce žilo na náměstíčku a všichni věděli všechno o všech. Ježíš znal ze svého života, proč se musí lampa postavit na vyvýšené místo, nikoliv na zem, že ženy nezašívají na staré šaty záplatu z nové látky.

Lze předpokládat, že sv. Josef, který byl tesařem, chodil pracovat do města Séforis. V této době tesař jednak dokázal postavit dům a také jej vybavit vnitřním zařízením. Malý Ježíš ho doprovázel, jak bylo v té době zvykem, a učil se postupně řemeslu. Je možné, že zde později oba pracovali jako tesaři. Dle archeologických nálezů je to pravděpodobné. Josef, díky dobré práci v nově budovaném městě, si mohl dovolit postavit vlastní dům v Nazaretě z kamene.

Ježíš, obdržel jméno Ješua. Bylo to poměrně časté jméno. Význam jména je Ten, který zachraňuje. Ve starozákonní formě, bylo obdobou tohoto jména jméno Jozue. Jeho jméno bylo Ješua ben Josef, Ježíš syn Josefa. Nepoznal nikdy římského císaře, ale znal ho z mincí, které kolovaly mezi lidmi.

Můžeme se také ptát, jaké získal Ježíš vzdělání. Podle posledních archeologických výzkumů lze říci, že v Nazaretě se nenacházela synagóga, možná zde škola byla a časem byla zničena. Ježíš však nenavštěvoval žádnou náboženskou školu, nebyl to tento typ člověka. Zda uměl číst a psát nevíme. V jeho době umělo psát a číst maximálně 3 % obyvatelstva. Víme, že četl ze svitků thóry, psal do písku. Uměl aramejsky, hebrejština byla v jeho době jazyk inteligence. Lze soudit, že při práci v Séforis se naučil řečtině a díky římskému protektorátu znal i latinu.

Měl rád lidi a rád se účastnil i různých rodinných oslav a setkání. Účastnil se svatby v Káni Galilejské, známe z podobenství, proč by se neměli svatebčané veselit, když ženich je s nimi... Má smysl pro tato slavení, není asketa, je to člověk, který to chápe.

Byl dokonalým pozorovatelem přírody, vzpomeňme, jak popisuje krásu polní lilie, ani Šalamoun ve své nádheře se jí nevyrovná… Pohleďte na ptactvo, neseje, nežne, a přece má svou potravu…  Vane-li vítr od moře, víte že bude…

Židé měli centrum své politické úcty v Jeruzalémě. Židé v Jeruzalémě to měli jednoduché, chodili sem na modlitbu, účastnili se každodenních obřadů. Ježíš se učil modlit od svých dětských let. Určitě uměl a vyznal se v krátkých modlitbách a požehnáních. Každé Velikonoce přicházel na svátky do Jeruzaléma. Každý Žid se ráno i večer modlil modlitbu: "Slyš Izraeli Hospodin je náš Bůh..." a obracel svůj pohled k Jeruzalému. Ježíš to činil také.

Ježíš celý život respektoval zákon. Nikdy neřekl nic proti zákonu. V určitém času vystoupil s tím, že na zákon a na thoru lze nahlížet jinak, odlišně. Obdobně i na jeruzalémský chrám. Říká Otče náš, jenž jsi na nebesích… ne v Jeruzalémském chrámu. To znamená, že Bůh podle Ježíše není spojen s místem, nenáleží jednomu národu. S tímto poselstvím vystoupil.

Snažila jsem se zachytit, alespoň pár myšlenek ze společného setkání. Na závěr lze říci, že každá doba má své kladné i záporné stránky. Není snadné pro žádného člověka žít v dané době. Můžeme snad říci, že historie zůstává stejná, jen kulisy se mění? Odpověď záleží na Vás…

Díky tématu lednového povídání a panu doktoru Hlinkovi jsme nahlédli na historickou dobu, ve které žil P. Ježíš. Možná někoho tato historická fakta překvapila a mnohé idylické obrazy známé ze života Svaté rodiny zmizely. Přesto nás, toto povídání mělo přimět zamyslet se nejen nad historickou dobou, ale také nad svým vztahem k P. Ježíši.

Dá-li Bůh, budeme se těšit na další velmi zajímavé téma pana doktora Hlinky, které naznačil při závěrečném rozloučení.