31. prosinec 2025

Asi každý z nás se alespoň na konci roku zamyslí a sám sobě zhodnotí uplynulý rok, který pomalu a neodvratně odchází do historie našeho života, ale i celého společenství. Jak jsme tedy v naší farnosti prožili tento rok?

Možná jen tak se zamyslíme a řekneme si, že jsme neprožili v naší farnosti nic zvláštního, čas plynul a my jsme pravidelně přicházeli na mše svaté. Milí přátelé, myslím, že nemáte pravdu. Byť se zdá v posledních měsících, že v našem kostele řídnou řady, že dětí je stále méně a méně přítomných, není tomu tak…

Vzpomínáte?

Otec Tomáš vždy pamatuje na možnost přistoupit ke svátosti smíření v našem kostele. Každou neděli před prvním pátkem, po mši svaté je možnost přistoupit ke sv. zpovědi. Před Velikonocemi i Vánoci je možno  využít další nabízený termín svaté zpovědi (9.4. a 17.12.), ten vánoční byl velmi dobře přijat a využit všemi, kteří chtěli připravit své srdce na příchod Spasitele.

Naší farnosti byl určen adorační den 16. 11., mimo tento den se koná pravidelná adorace každou středu po mši svaté a každou neděli před prvním pátkem po mši svaté. V měsíci květnu jsou středeční adorace nahrazeny májovými pobožnostmi.

První slavností v našem kostele byla Slavnost Zjevení Páně, tedy Tří králů, kdy při mši svaté byly posvěceny křída, kadidlo, voda a zlaté předměty. Následně 2. února o svátku Uvedení Páně do chrámu byly při mši svaté žehnány svíce, zvané hromničky.

Stalo se již tradicí i v našem farním společenství, že v neděli kolem 11. února, na svátek P. Marie Lurdské je udělována při mši svaté svátost pomazání nemocných všem, kteří projeví o svátost zájem.

Velkou prověrkou pro naši scholu jsou velikonoční svátky, kdy musí zvládnout nacvičit mnohé žalmy, sváteční zpěvy i mešní písně, kterými zkrášlují slavnostní obřady a mše svaté. Letošní Triduum jsme prožívali s P. Pavlem Fialou. Stejně jako schola i ministrantský sbor se musí připravit, neboť každý den má své obřady, které nejsou shodné. I lektoři jsou ostražití, neboť čteních je více a jsou častěji střídáni u ambonu. Svěcení pokrmů na Hod Boží velikonoční, nám připomíná společenství u stolu, se všemi blízkými se kterými se o tyto pokrmy dělíme. Díky, že toto společenství je vytvářeno i u dveří kostela, kde si každý může nabídnout ze společného tácku různé dobroty.

Tradiční slavností po Velikonocích je pouť ke cti sv. Josefa ochránce. Přestože kostel není tolik zaplněn jako prostor kolem stánků, všichni kteří se účastí na liturgii připravují stejně zodpovědně, jako by se obdobná slavnost konala v katedrále.

Velkou slavností každé farnosti je první svaté přijímání, neboť v dětech roste naše naděje na další pokračování naší farnosti. Letošní svaté příjímání bylo slaveno na svátek Sv. Ducha 8. června. Mám za to, že otec Tomáš, schola i rodiče dětí, kteří se podíleli na výzdobě kostela, připravili nádhernou slavnost, na kterou děti budou vzpomínat a zůstane jim zapsána v srdci, neboť v tomto okamžiku začal osobní vztah dítěte s Ježíšem. Jak dál bude růst záleží nejen na dítěti, ale i na jeho okolí, zda se bude vztah prohlubovat, nebo „umře na úbytě“. 

Slavnost Božího Těla, která byla slavena 22. června, nám připomněla, že naše farní společenství není velké, ale dokážou se zorganizovat čtyři skupinky, které připraví čtyři oltáře, u kterých jsou vykonány modlitby a je tak žehnáno na všechny strany naší obce.

Koncem léta při Slavnosti Nanebevzetí P. Marie jsou v naší farnosti žehnány byliny, které si nasbírají farníci pro svoji potřebu. Je to krásná církevní tradice, která nám připomíná, že i nepatrné květy dokáží člověka uzdravit a nemusí se vždy spoléhat na chemii v lékárnách.

Pomalu se blíží opět školní rok  a proto otec Tomáš požehnal všem školákům, studentům i učitelům jejich brašny, aby děti i učitelé na cestách do školy chránilo Boží požehnání.

Podzimní dny přináší Slavnost všech svatých a Vzpomínku na všechny věrné zemřelé. Letos připadla Vzpomínka na všechny věrné zemřelé na neděli a po mši svaté jsme při dušičkové pobožnosti vzpomněli všechny naše blízké, kteří odešli na věčnost.

S příchodem adventu jsme přinášeli do chrámu adventní věnce, aby byly požehnány. Zima se pomalu vkrádala i do našeho kostela, proto jsme se ohřáli ve společenství svých bratří a sester u hrnku horkého čaje a sušenky.

Svátek Sv. rodiny v období Vánoc tradičně přivádí do kostela manželské páry, jak mladé manžele, také manžele, kteří již oslavili nejen stříbrnou, ale i zlatou svatbu, aby před Bohem opět obnovili své manželské sliby. Je krásné pozorovat tyto manžele a jejich vzájemnou úctu a oddanost.

Pěknou tradicí naší farnosti se stalo setkávání farníků na faře po mši svaté o Slavnosti sv. Josefa 19. března. Pilné ruce našich maminek a sester vždy připraví pohoštění, které dokáže stmelit různé věkové skupiny do jednoho společenství.

Na svátek sv. Petra a Pavla nás navštívil Mgr. Zd. Stodůlka, aby nám představil formou prezentace Fond Donátor. Informační letáčky lze vyzvednout v kostele a každý se může přihlásit a stát se  DONÁTOREM.

Poslední březnovou neděli byla volena farní rada, čtyři členové potvrdili svou další účast, jeden člen byl zvolen nově. Členové farní rady jsou páni Rostislav Janeček, Miroslav Březík, Kamil Kovář a paní Anežka Horková a Miriam Lukášová. Farní rada se zabývala pastoračními plány farnosti, opravou křtitelnice, zhotovením podest pod lavicemi, pořízením číselníku, možností jak využívat farní budovu a farní poutí na svaté místo.Pouť se uskutečnila 13. září společně s farností Spytihněv do Křtin, Sloupu a Senetářova.

Problematika revitalizace hřbitova, která byla nejprve projednávána farní radou a zastupiteli obce, byla následně 24. srpna veřejně diskutována na hřbitově s farním společenstvím. Závěr diskuze farníků: hřbitovní WC na pozemku školy, včetně branky a bez oken na hřbitov. Hřbitovní mříž a kříž ponechat na původním místě. Hrob kněze za křížem a hrob padlých vojáků zachovat. Co nejvíce zeleně, méně pevných ploch.

V rámci farnosti je možno pozorovat aktivitu Klubka malých misionářů. V postním období vyráží na křížovou cestu do přírody (Hostýn), v červnu se účastní mše svaté, která je sloužena na farní zahradě. Následují hry na farní zahradě a na závěr je připraven táborák. Účastní se aktivně mše sv. o misijní neděli. Připravují sami i za pomoci rodičů výrobky, které nabízí na misijním jarmarku, výtěžek je zasílám na misie vedené salesiány. Tradičně připravují divadelní scénku na dětskou mši svatou o Štědrém večeru. Jejich činnost pravidelně hodnotí návštěva sv. Mikuláše.

Pokud sledujeme časopis HAFAN dočteme se také o setkávání společenství seniorů a společenství matek. Obě společenství se pravidelně schází jednak k modlitbám a také k předávání osobních svědectví a poznání.

Mezi aktivity naší farnosti zajisté patří i projekt Povídání na faře. Původní povídání se opravdu uskutečňovalo na faře, po covidovém období díky spolupráci s knihovnou jsme se přesunuli do multicentra. Lektoři, kteří přicházejí jsou velmi erudovaní, znalí problematiky a často jsou odborníky svého oboru. Letošní povídání zahrnovalo několik oblastí, které se stávají součástí našeho života. Oblast energetiky, jak se v ní vyznat a možné úspory pro každého z nás (2 večery).

Problematika sociální prezentace spolku Blízko nás, Jaké sociální služby můžeme využít, Pečujeme doma (3 večery). Jeden večer jsme se věnovali různým návrhům jak by bylo možno využít faru podle návrhu architekta. Ani letos jsme neopomněli na cestování a to po Islandu zemi ledu a ohně a po Indii zemi rozmanitých oblastí (2 večery). V posledním povídání nás otec Jiří Hebron přivedl na práh adventu, neboť se věnoval Vánocům z pohledu jezuitské spirituality. Jsem přesvědčena, že alespoň jedna myšlenka zapadla do srdcí účastníků jako semínko k dalšímu růstu jejich srdcí. 

Nesmíme zapomínat na skutečnost, že kdokoliv kdykoliv přichází do kostela jak ve všední den nebo ve svátky, přichází do prostor pečlivě uklizených a vyzdobených. Díky všem těmto rukám, které slouží v chrámu, prokazují službu Bohu i všem bratřím a sestrám farního společenství.   

Snažila jsem si vzpomenout na mnohé okamžiky, které jsme společně prožívali v kostele i mimo něj. Pokud jsem na něco zapomněla, určitě to svědomitý čtenář doplní. Jsem ráda, neboť ne všechno si každý z nás pamatuje a je potvrzeno, že každý si pamatuje něco jiného a občas se účastnící jedné akce těžko shodnou, jaké to bylo a co vše viděli.

Na pesimistické pohledy naší farnosti se nelze naladit, je nutno si vždy uvědomit, co všechno můžeme společně prožívat a hledat cesty, jak dál rozvíjet své společenství, aby bylo otevřeno všem, kteří přijdou a nahlédnou. Mohou odejít, mohou zůstat a mohou se také vrátit. Záleží vždy na nás samotných jak budeme žít své křesťanství, aby bylo k užitku všem kolem nás a prohlubovalo náš vztah s Bohem. Je třeba vždy zajet na hlubinu a nezůstat na mělčině...