13. prosinec 2016

Ani nevíme jak, a pomalu přichází ten nejkratší den. Zbývá zapálit poslední svíčku na adventním věnci. Za krátký čas na to se rozsvítí sváteční světla, aby zvěstovaly, ten nádherný čas Vánoční.

Ještě než přijde, dovolte malinkou zastávku. V jednom kázání jsem slyšela příběh, jak malý chlapec měl přivítat Karla Wojtylu, krakovského arcibiskupa na návštěvě ve farnosti. Pan arcibiskup jej povzbudil: „Mluv nahlas není tě slyšet“. Nebojácný hoch odvětil: „Musíš se sehnout a uslyšíš“. Dítě se nebálo a vyslovilo to, co si myslelo. Možná je to takové poučení, že i my v dnešní uspěchané době, která je poznamenána také velkým hlukem, bychom se měli sehnout a poslouchat nejen své blízké, ale také kolegy a přátele.

Dokážeme si vybavit své rozhovory? Nevím jak Vy, já si je někdy vybavím a uvědomím si, že ne vždy jsem řádně naslouchala a potom se snažím načatý rozhovor i po čase dokončit. Vždy to chvíli trvá než se naváže nit hovoru.

Jsme často plni starostí a v hlavě se nám honí, co ještě musíme udělat, zařídit či sehnat. A právě v těchto okamžicích se k nám obrací ti, kteří stojí vedle nás a snaží se nám sdělit do nejdůležitější, zvláště děti. Věřím, rozhodnout zda půjde dcerka na koncert v modrých šatech nebo růžových stejně jako Anička od vedle, je malichernost, neboť právě musíme třeba vyřešit rozpis služby na vrátnici v době vánočních svátků. Ale věřte, že naše Hanka si bude pamatovat, že měla mámu a tátu, kteří ji vždy poradili a pomohli i v těch „nejdůležitějších“ okamžicích jejího života.

A až budeme sedět v houpacím křesle jako zasloužilí senioři, tak při této vzpomínce se nám vybaví úsměv na tváři. A uvědomíme si, že ten malý chlapec měl pravdu, když požádal velkého a váženého arcibiskupa, aby se sehnul a slyšel.

Ono to sehnutí je velkým uměním a také odráží i pokoru, neboť ten velký se musí umenšit, aby rozuměl tomu „malému“. A také to je poselství 3. neděle adventní, kde Jan Křtitel říká „On musí růst, já však se menšit“ (Jan 3,30).