21.  duben 2019

Anděl promluvil k ženám: „Vy se nebojte. Vím, že hledáte ukřižovaného Ježíše. Není tady. Byl vzkříšen, jak řekl.“ (Mat 28.5)

Těm (apoštolům)  ta slova připadala jako plané řeči a nevěřili jim (ženám). (Luk 24.11)

Pokud procházíme jednotlivá evangelia zjistíme, že prvními posly o vzkříšení P. Ježíše byly ženy. Když na ně promluvil, tak jej poznaly... Ženy doprovázely Mistra, na jeho cestách, naslouchaly jeho slovům a dokázaly mít otevřená srdce. Na rozdíl od žen apoštolové měli problém uvěřit, když jim ženy zvěstovaly tuto ohromující zprávu. Jan viděl prázdnou hrobku a uvěřil, jiní museli přijat svědectví druhých, či uvěřili až Spasitel stál najednou mezi nimi...

I my se můžeme ve svém prožívání velikonočních svátků pohybovat v obou táborech. Jsou okamžiky, kdy máme ve všem jasno... Naše víra je pevná a nepochybujeme o ničem. Přijdou však běžné starosti a trápení a aniž si to uvědomíme, objevíme se na straně apoštolů... Strávili společně s Pánem Ježíšem tři roky společného putování, při kterém byli svědky mnoha zázraků, a měli možnost jej poznat. Současně však byli také postupně připravováni na svoji budoucí službu. Věděli, že se blíží okamžik, kdy od nich odejde, aby vykonal vůli svého Otce, tedy, aby nás vykoupil...

Po poslední večeři, kdy je ustanovena Eucharistie,  přichází Velký pátek, který není vítězstvím smrti, nýbrž je jen zkouškou víry každého z nás, vždyť bylo přislíbeno vzkříšení, tedy smrt bude poražena...

Velikonoce přece pro ty, kteří se narodili z Ducha a vody, nepředstavují pouze čtyři volné dny, dny kdy jsme zaměstnáni všemi možnými činnostmi jenom ne chvílí ticha a usebrání.

Velikonoce nejsou dny spojené pouze s plnými stoly různých speciálních velikonočních pokrmů, shonu, úklidů, hledání stále nové zábavy či cestováním.

Velikonoce jsou dny, kdy středobodem veškerého dění je chrám. Můžeme zde být přítomni poslední večeři na Zelený čtvrtek, kdy vše utichne, svatostánek je otevřen a  můžeme následovat Krista v tichu Getsemanské zahrady.

Ticho Velkého pátku nám přinese usebrání a ztišení v hluku světa. Nemějme strach z ticha, naučme se vypnout vše, co nás rozptyluje a zjistíme, jak důležité a blahodárné je ticho pro každého člověka. Možná právě v tichu dokážeme nalézt kořeny všeho, co nám způsobuje bolest, přináší nám beznaděj, nebo naopak můžeme objevit smysl své životní pouti.

Slavnost Vzkříšení nás provede všemi úskalími našeho života a můžeme se stejně jako ženy radovat ze setkání s Pánem. Potom se můžeme stát posly radostné zvěsti všem našim blízkým, i neznámým. Vždyť rozdávat radost a lásku  je posláním každého křesťana.

Chrámy jsou trpělivé a umí čekat. Nespoléhejme, že budeme mít jednou čas a potom přijdeme také o svátku Velké noci do chrámu... Nečekejme, neboť to o co přicházíme je nesmírné bohatství lásky milujícího Boha Otce ke svým dětem. Máme jistotu, že On je s námi ve všem, co tady žijeme. Že vším, i smrtí, prošel proto, aby nám jí umožnil projít jako bránou, přijmout ji a skrze ni spočinout v jeho pokoji už napořád.