2. červen 2020

1. čtení: Sk 1,1-11

Ježíš byl před jejich zraky vyzdvižen.

Čtení ze Skutků apoštolů.
Ve své dřívější knize jsem pojednal, milý Theofile, o všem, co Ježíš konal a čemu učil až do dne, kdy byl vzat (do nebe). Předtím dal svým vyvoleným apoštolům příkaz skrze Ducha svatého. Po svém utrpení jim poskytl mnoho důkazů, že žije: po čtyřicet dní se jim zjevoval a mluvil o Božím království. Když s nimi jedl, přikázal jim, aby neodcházeli z Jeruzaléma, ale čekali na Otcovo zaslíbení: "Vždyť jste přece o tom ode mě slyšeli: Jan křtil vodou, ale vy budete pokřtěni Duchem svatým za několik málo dní." Tu se ho ptali ti, kteří s ním byli: "Obnovíš teď, Pane, v Izraeli království?" On jim však řekl: "To není vaše věc, abyste věděli čas a okolnosti, jak je Otec z vlastní moci ustanovil. Ale až na vás sestoupí Duch svatý, dostanete moc a budete mými svědky v Jeruzalémě, v celém Judsku a Samařsku, ano až na konec země." Když to pověděl, byl před jejich zraky vyzdvižen a oblak jim ho vzal z očí. Hleděli upřeně k nebi za ním, jak odchází, a najednou vedle nich stáli dva muži v bělostných šatech a řekli: "Lidé z Galileje, proč tak stojíte a hledíte k nebi? Tento Ježíš, který byl vzat od vás do nebe, přijde zase právě tak, jak jste ho viděli, že odchází do nebe."

Žalm: Žl 47,2-3.6-7.8-9

Odp.: Bůh se vznáší za jásotu, Hospodin vystupuje za hlaholu trub. Nebo: Aleluja.
Všechny národy, tleskejte rukama,
- jásejte Bohu radostným hlasem,
- protože Hospodin je vznešený, hrozný,
- je to veliký král nad celou zemí.
Odp.
Bůh se vznáší za jásotu,
- Hospodin (vystupuje) za hlaholu trub.
- Zpívejte Bohu, zpívejte,
- zpívejte našemu králi, zpívejte!
Odp.
Protože Bůh je králem celého světa,
- zpívejte mu chvalozpěv!
- Bůh vládne národům,
- Bůh zasedá na svém svatém trůnu.

2. čtení: Ef 1,17-23

Posadil ho po své pravici v nebi.

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Efesanům.
(Bratři!) Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, ať vám udělí dar moudře věci chápat a jejich smysl odhalovat, (takže budete moci mít) o něm správné poznání. On ať osvítí vaše srdce, abyste pochopili, jaká je naděje těch, které povolal, jaké poklady slávy (skrývá) křesťanům jeho dědictví a (jak se ukazuje) na nás, na věřících, jeho nesmírně velká moc působením jeho všemohoucnosti. Ta se už projevila, když Krista vzkřísil z mrtvých a posadil ho po své pravici v nebi: vysoko nad všechna knížata, mocnosti, síly, panstva – a jak jen se ještě jmenují všechny hodnosti a to nejen v tomto věku, ale i v budoucím. Ano, `všechno podřídil pod jeho nohy'. A jeho dal jako svrchovanou hlavu církvi: ona je jeho tělem, plností toho, který naprosto všechno ovládá.

Evangelium: Mt 28,16-20

Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi.

Zakončení svatého evangelia podle Matouše.
Jedenáct učedníků odešlo do Galileje na horu, kam jim Ježíš určil. Uviděli ho a klaněli se mu, někteří však měli pochybnosti. Ježíš k nim přistoupil a promluvil: "Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte tedy, získejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa!"

Sestry a bratři,

není nutné, abychom mluvili o samotném nanebevstoupení: jednak jsme to právě slyšeli, jednak o tom už víckrát byla řeč. Čeho si ale mnohdy téměř nevšimneme, jsou poslední slova, která před rozloučením zaznívají. A jak to známe z vlastní zkušenosti, v takových chvílích zaznívají ty nejdůležitější věci, pokud obě strany vědí, že nastává odchod. A když to naopak neví, stane se někdy, že si člověk zpětně vyčítá a lituje, co to plácal za nesmysly...

„Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi,“ (Mt 28, 18) říká Ježíš. Tohle řekne pouze Bůh nebo naprostý blázen. Zaznamenáme-li takovou větu nebo chování podle ní kdekoliv jinde než u Ježíše, je jasné, kdo mluví. A je naprosto jedno, jestli je takový člověk v té chvíli vybaven penězi nebo mocí (třeba politickou) nebo popularitou, a je lhostejné, jestli vede nějaké zbožné řeči. Protože když není Bohem, zbývá už jen blázen… Pozor na ty, kdo si myslí, že mají veškerou moc a díky ní všechno zařídí – v rodině, v obci, ve farnosti, ve státě… Sám Bůh říká v evangeliu člověku, který si je sám sebou tak jistý, že chce strhnout stodoly, postavit větší a klidně si žít, jíst, pít a vesele hodovat: „Blázne…“ (srov. Lk 12, 18-20).

„Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi,“ říká Ježíš. A pokračuje:  „Jděte tedy, získejte za učedníky všechny národy“ (Mt 28, 18-19). Ten úkol získat všechny národy je veliký. Ale nejde o to, že by učedníci (dnes tedy my) byli geniální a schopní, ale že tím, komu je dána veškerá moc na nebi i na zemi, je Ježíš. My své schopnosti nasazujeme, jak umíme, ale bez vnitřního spolehnutí na Ježíšovu moc jsme jenom náboženskými aktivisty, ne učedníky. – Říkalo mi za poslední týdny několik kněží z různých farností stejnou věc: že po mnoha lidech, kteří byli předtím všude vidět, do všeho mluvili a zasahovali a vypadali jako opory farnosti, se v březnu slehla zem. Najednou nebylo kde se předvádět a koho dirigovat, zbyla jenom modlitba a služba – říkali ti kněží. A tu se objevily skutečné opory těch farností, lidé často velmi nenápadní, kteří se ale zjevně opírají o toho, jemuž je dána veškerá moc na nebi i na zemi (Mt 28, 18), a slouží kvůli službě, ve velmi různých podobách, ať už to vidět je nebo není. Díky za to…

Poslední, co podle knihy Skutků říkají lidé Ježíšovi, je tato otázka: „Obnovíš teď, Pane, v Izraeli království?“ (Sk 1, 6). Na to, aby pochopili, jakým Mesiášem – Pomazaným, Ježíš je a jakým není, jim nestačila dokonce ani jeho smrt a zmrtvýchvstání… Pořád měli v hlavě ty svoje politické představy, kterým měl Ježíš sloužit. To je naprosto zoufalé. Přesto jim to Ježíš nevyčítá a jenom klidně řekne: „To není vaše věc“ (Sk 1, 7). Trapná chvíle… Poslední slova s Ježíšem na tomto světě, a přitom takový nesmysl, jak jim později muselo dojít. A přesto ta slova ve Skutcích jsou. Nemyslelo se na píár, jak by se řeklo dneska snaze o to, aby věci bez ohledu na pravdu dobře vypadaly, ale myslelo se na užitek. Užitek pro nás – protože ta trapnost je také útěchou pro chvíle, kdy člověku konečně dojde, jak do Božích plánů matlá ty svoje, aby bylo líp. Je útěchou a povzbuzením slyšet, jak i ti, kdo mají Zmrtvýchvstalého před očima a mluví s ním, jsou mimo a trapní. A až mi zas jednou dojde, jak jsem mimo a trapný já, když tlačím Ježíše, aby skákal podle mého pískání, kéž bych udělal to samé, co ti, kteří s ním byli tehdy: kéž nechám mluvit ho, Ježíše. I kdyby říkal: „To není tvoje věc…“ (srov. Sk 1, 7). Není totiž hrozné trapný být, ale zůstat.

Všechny obavy a starosti, jak to bude a co se teď stane, můžeme pustit ze svých rukou, pokud opravdu věříme těm Ježíšovým slovům: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi“ (Mt 28, 18). To neznamená nestarat se a nepracovat, ale přijímat povolání, a ne moc. Povolání pro celý život i pro jednotlivé chvíle a úkoly. Povolání místo touhy po moci, protože ta se neslučuje se službou jménem toho, „jemuž je dána veškerá moc na nebi i na zemi“ (Mt 28, 18): toužím-li mít moc já, popírám tu Ježíšovu.

Poslední slova před rozloučením na tomto světě jsou odkaz. Prosme Pána, aby nám dal jim porozumět a přijmout ho jako Mesiáše – Pomazaného, který nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil (Mt 20, 28), protože plností moci je služba.

Amen.