11. únor 2019

Ti mu položili tuto otázku: „Mistře, víme, že správně mluvíš a učíš a nikomu nenadržuješ, ale učíš cestě k Bohu podle pravdy. Je nám dovoleno platit císaři daň, nebo ne?“ On však prohlédl jejich prohnanost a řekl jim: „Ukažte mi denár! Čí to má obraz a nápis?“  Opověděli mu: „Císařův“. Řekl jim: „Dávejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Boží, dávejte Bohu.“ A nepodařilo se jim chytit ho za slovo. Podivili se jeho odpovědi a umlkli. (Mt22,15-22; Mk 12,13-17; Lk 20,20-26).

S přibývajícími dny prvního čtvrtletí je otázka, kterou položili farizeové P. Ježíši čím dál více populární i v dnešním moderní době a to nejen mezi křesťany.  Pokud čteme evangelium pozorně, potom nám jistě neunikne, že mimo evangelisty Jana všichni ostatní, tedy Matouš, Marek i Lukáš ve svém evangeliu zaznamenali odpověď, která je určena nejen farizeům, ale nám všem, kteří hledáme odpověď na stejnou otázku.

Často se setkám s požadavkem mnohých podnikajících subjektů, jak to udělat, aby se nemusely daně platit. Nejednou jsem zaznamenala: “Jsme mladí, máme malé děti, tak přece nemůžeme platit daně“. Nevím, zda až bude „těmto mladým“ o dvacet či o třicet let více, se budou sami dobrovolně hlásit o placení daní i za období, kdy platili málo nebo vůbec …

Odpovědnost vůči státu, tedy placení daní, je na každém z nás a nelze se z této odpovědnosti vyvinout s poznámkou, že žijeme podle evangelia a tedy tato problematika se nás netýká. Týká a souvisí též se znalostí Písma. Již staří Izraelité odevzdávali tzv. desátky chrámu. Výše desátků byla současně odrazem úcty a víry vyvoleného národa vůči Bohu Hospodinu.

Je tedy na nás samotných, jaký zvolíme vztah k této povinnosti, zda budeme platit, či nikoliv. Placení daní odráží i naši solidaritu s ostatními. Díky daním a jejich přerozdělení mohou být potřebným vypláceny různé příspěvky ke zlepšení kvality života (bydlení, sociální péči, rodičovský příspěvek, příspěvek na péči apod.).

Jedno však mějme na mysli, ať už budeme platit daně v jakékoliv výši, budeme stále dávat „císaři to, co je císařovo“. Nic si ze svého majetku a „uspořených“ daní nevezmeme s sebou. Možná nás časem bude provázet špatné svědomí, že jsme svým jednáním neplnili přikázání Toho, který přišel, aby nás učil Pravdě a Lásce.

Přeji Vám všem, kteří budete věnovat svůj čas vyplnění růžového tiskopisu daňového přiznání, abyste postupovali v souladu nejen se zákony této země, ale také v souladu s Písmem a svým svědomím.