8. březen 2025

Slitováváš se nade všemi Bože, a nemáš v nenávisti nic z toho, co jsi stvořil; nechceš nás trestat za naše hříchy, protože chceš, abychom se obrátili, a odpouštíš nám, neboť jsi náš Pán a Bůh. Tato slova zazněla na počátku mše svaté o Popeleční středě.

Opět jsme vstoupili do doby postní, kdy máme více usilovat o svou duchovní obnovu, abychom se naučili sebeovládáním statečně přemáhat zlo a konat dobro.

Určitě nám vyvstane v mysli otázka, jaký je ten pravý půst, jak jej máme prožít? Otevřeme-li Písmo svaté, nalezneme odpověď u proroka Izaiáše v kapitole 58.

Zdalipak půst, který já schvaluji, není toto:

Rozevřít okovy svévole, rozvázat jha, dát ujařmeným volnost, každé jho rozbít?

Cožpak nemáš lámat svůj chléb hladovému,

přijímat do domu utištěné, ty, kdo jsou bez přístřeší?

Vidíš-li nahého, obléknout ho, nebýt netečný k vlastní krvi?

Tehdy vyrazí jak jitřenka tvé světlo a rychle se zhojí tvá rána.

Před tebou půjde tvá spravedlnost, za tebou se bude ubírat Hospodinova sláva.

Tehdy zavoláš a Hospodin odpoví, vykřikneš o pomoc a on se ozve: „Tu jsem!“

Odstraníš-li ze svého středu jho, hrozící prst a ničemná slova,

budeš-li štědrý k hladovému a nasytíš-li ztrápeného,

vzejde ti v temnotě světlo a tvůj soumrak bude jak poledne.

Hospodin tě povede neustále, bude tě sytit i v krajinách vyprahlých,

Zdatnost dodá tvým kostem;

budeš jako zahrada zavlažovaná, jako vodní zřídlo, jemuž se vody neztrácejí.

Při čtení těchto slov se můžeme pozastavit nad jednotlivými verši a říci, to se nás přece netýká, ta doba už je dávno pryč, jak můžeme lámat chléb hladovému, přijímat utištěné, oblékat nahého, když všichni mají, co si obléknout a jak lámat jha a ujařmeným dát volnost?

Jak tomu rozumět? Stačí se kolem sebe rozhlédnout.

• Pravidelně strávíme spoustu času na internetu, hledáme neustále něco k pobavení, nové senzace. Zjistíme, že vše se opakuje, tedy zkusme tyto stránky neotvírat a místo toho třeba nahlédněme na katolické weby, například  víra, pastorace, christianitas, apologie Církve, Monitor apod.
• V době postní můžeme učinit i velký objev. Nalezneme velikost ticha a objevíme krásu a sílu modlitby. Z rušného světa nalezneme právě v tichu skutečný odpočinek pro duši i tělo. Nebojme se tedy vypnout rádio, TV, mobilní telefon a zapálit svíci…
• Svůj čas, který trávím u čtení různých románů můžu věnovat četbě dobré křesťanské literatury, můžu si vybrat například životopisy svatých. Prožili svůj život v přítomnosti Boha, určitě v každém životopisu těch velkých žen a mužů, nalezneme něco, co můžeme rozvíjet i my. Můžeme najít cestu k modlitbě, meditaci či návod jak pomoci druhým, aniž by nás o to sami prosili.
• Nedělní odpoledne můžeme trávit společně s rodinou Stačí se jenom rozhlédnout a objevíme mnoho námětů, které dokáží naše vztahy s dětmi i mezi manžely upevnit, opět nalezneme vzájemnou důvěru a pochopení. Doma na pohovce u TV s brambůrkami či každý u svého mobilu ve svém pokoji, takto nelze budovat společenství lásky.
• Patrně největším bohatstvím dnešní doby je čas, není ho málo, ani nadbytek. Jak říkal klasik, je ho tolik kolik je třeba a záleží na každém, jak s ním hospodaří. Zamysleme se, zda by nepotěšilo navštívit prarodiče, příbuzné, ale i dobré přátele, kterým slibujeme návštěvu, ale termín stále není? Co když už nebude žádné až…
• Můžeme se také snažit, nenechat se vyvést z míry, i když se objeví na pracovišti či doma různé problémy, zkusme zůstat v klidu, raději se nadechněme, než začneme chrlit různá nehezká slova.
• Zkusme se usmívat na lidi, které budeme potkávat při cestě do práce nebo když budeme nakupovat, abychom zajistili živobytí pro rodinu, možná i my budeme odměněni úsměvem. Třeba ten obyčejný úsměv dodá někomu odvahu v jeho každodenním přežívání.

Nemusíme si dávat velké úkoly, které během krátké doby odložíme, neboť to nezvládáme. Stačí učinit pouze jeden malý skutek „lásky“ a vytrvat. Nepoměřujeme se, ani s nikým nesoutěžíme, pouze sami se sebou, zda vytrváme ve svém rozhodnutí, či nikoliv. Pokud budeme v našem úsilí vytrvalí, uvidíme, jak můžeme změnit sami sebe, proměnit své okolí a poznáme, že Izaiášova slova se vztahují i na nás: „budeš jako zahrada zavlažovaná, jako vodní zřídlo, jemuž se vody neztrácejí“.

A to je smysl pravého postu.