6. prosinec 2025

Blíží se konec roku, budou Vánoce a povinností nebo radostí každého z nás by mělo být zaklepat na zpovědnici. Svátost smíření  nám přiblížil  na počátku adventu 2024 jezuitský kněz P. Jiří Hebron SJ. při našem Povídání na faře.

Svátost smíření je moje oblíbená činnost. Já velice rád zpovídám, ale hlavně i sám rád chodím ke zpovědi. Čím jsem starší, pohybuji se často v oblasti psychologie, psychoterapie tak zjišťuji, že člověk spoustu věcí nemá pod kontrolou. Spousta věcí nás přesahuje, o spoustě věcí si myslíme, že to nějakým způsobem zvládneme.  Jsou to věci  vnitřního i vnějšího přesahu.

Strašně rád chodím ke svátosti smíření. Měl jsem  štěstí na velké zpovědníky i duchovní doprovázející. Nikdy jsem nezažil něco takového jako lamentování, takové moralizování a takové musíš a nesmíš. Ale že spíš taková radost z toho osvobozování a poznávání Boha. Např. o na Velehradě pochovaném kardinálu Špidlíkovi se říkalo, že  nepustil člověka ze zpovědnice, dokud se nezasmál. Taková ta radost z Boha.

Ne prostě to moralizování. A toto je třeba i to, o co se s pomocí Boží snažím i já. Nebát se těch věcí a trošku taky získat i určitý odstup od sebe samého a podívat se jak já s oblibou říkám z takové perspektivy Ježíše zmrtvýchvstalého, který prostě už ví a který se s takovou shovívavostí na tu naši lidskou křehkost dívá. Prostě prach jsi a v prach se obrátíš. Právě víc důvěřovat tomu, že mohu být takový jako jsem a že přesto jsem milovaný a že tady ta zkušenost to není něco intelektuálního, ale je to opravdu zkušenost, která člověka prostupuje.

A když potom tohle to člověk zažije ve svátosti smíření, je to neskutečně osvobozující. Je to neskutečně osvobozující! A je to taková radost z toho, že prostě můžu být křehký a že pořád jsem milovaný. A tady toto prostě přeju nám všem, abychom pořád měli  tady tuto osvobozující zkušenost s tím Božím milosrdenstvím a že je také  dobré nebrat se vážně. Zasmát se tomu. Hlavně nemít strach takzvaně z toho hříchu a umět se zasmát, nebrat se vážně a mít takový nadhled sám nad sebou.

Takže takhle třeba se snažím i já pojímat svátost smíření a to přeji nám všem. A když se bavím s kolegy psychology, tak oni říkají: Týý jo! Vy máte takový promakaný terapeutický systém jako je křesťanství. Proč to nevyužíváte? Ta svátost smíření, to je prostě tak geniální. A teďka si ještě namátkou vzpomínám na jednoho amerického profesora psychiatrie ze Stanfordu a on říkal:

"Týý jo, kéž by sem svým klientům mohl říci v té ambulanci: Jdi v pokoji, odpouštějí se ti hříchy. Ale já nevěřící to prostě nemůžu říct. A to je taková zajímavá vnitřní ambivalence".

A to třeba řekne i Max Kašparů, určitě ho znáte, to je český psychiatr, kněz. Říká, že naprostá většina psychických nemocí, pokud fakt odhlédneme od těch nemocí, které mají biologickou příčinu, jako těžká schizofrenie, těžká neuróza, tak to je asi maximálně tak 20 % veškerých psychiatrických pacientů. 80 % tzv. psychiatrických pacientů jsou nevyřešené morální problémy.

Podle mě je opravdu potřeba zase znovu a jinak objevit tu radost ze svátosti smíření. Že to není něco jako aby to člověka zase vzneslo do nějaké úzkosti, jak jsem zase hříšný, ale k té radosti k tomu osvobození, k rozvázání, aby člověk začal prostě žít, aby žil opravdu v radosti, v otevřenosti, ve vděčnosti.

O tom je ta svátost smíření. Takže to přeji tady nám všem, abychom se dokázali v klidu nachystat na Vánoce a prožít to v takové té vděčnosti a radosti.