15. prosinec 2021

Milí spolufarníci,

když se na mě před pár dny obrátila paní zastupující kostelnice, zda bych mohla z pohledu maminky napsat pár vět na web naší farnosti, bylo to pro mě překvapení. Na jedné straně jsem cítila radost a jakousi poctu, že svou důvěru obrátila právě na mě, na druhou stranu pocit velké zodpovědnosti za to, co vlastně budu psát. A tak teď tady tiše sedím, děti konečně sladce spí, kolem mne blikají malá světýlka jako poslové toho, že ty nejkrásnější dny v roce jsou blízko a přemýšlím...

Jaké to tedy je být maminkou v kostele? Řeknu vám, je to náročné. Boží slovo je psané tak, že někdy i my dospělí se musíme chvilku zamyslet nad hloubkou jeho významu a přiznejme si, že i ty naše myšlenky občas zabloudí někam úplně jinam. A co teprve takové čtyřleté dítě?

A tak v kostelíku vymalovávame, lepíme, čekáme až se bude dávat korunka do košíčku a hlavně až zas dostaneme křížek, bonbón a rybičku do sítě. Maminka hlídá každý pohyb dítěte a chtěla by, aby dítě hezky stálo, když se stojí, aby se přežehnalo, když to dělají všichni a hlavně, aby nedělalo nic, co by zbytečně přitahovalo pozornost jiných, protože pozornost všech by měla směřovat na toho jediného, našeho Pána Ježíše Krista, kvůli kterému tam všichni jsme.

Žádná maminka nechce rušit. Přivádíme děti do kostela i přesto, že víme, že možná nebudeme slyšet všechno co tam odezní, že možná budeme muset řešit situace, které by jsme radši neřešili... Přivádíme je, protože jsou to děti Boží. Náš Pán je seslal do našich životů a je jen na nás, aby my jsme je přiváděli k němu. Teď. Ne až budou větší a budou se moct sami rozhodnout. Je to naše velká zodpovědnost. Naučit děti poznávat Pana Ježíše, naučit je žít ve víře. Z pohledu křesťana a naší naděje na věčný život bych řekla, že je to to nejdůležitější co pro ně můžeme udělat.

A tak, my maminky, buďme trpělivé. Věřím, že Panu Ježíši, kvůli kterému tam jsme, nevadí, že se naše dítě občas vykloní z lavice nebo řekne něco nahlas. Věřím, že je šťastný, že jsou maličcí blízko. Maličcí, kteří sice nerozumí velkým slovům, ale kteří mají ještě srdce čisté a nevinné.

A vy, drazí bratři a sestry, odpusťte jestli vás někdy rušíme. Mnozí jste to možná taky zažili, možná jste už zapomněli, možná jste to měli jinak, ale věřte, maminky nechtějí rušit.

Na závěr, nám všem, chci popřát, aby jsme tyto poslední dny před narozením malého Ježíška, prožili v klidu, v radosti, ve zdraví a ať nás nadcházející svátky náplní pokojem a Božím požehnáním pro nás i všechny naše blízké.