14. duben 2015

Beznadějný, temný byl náš lidský osud,

ne však navždy, pouze dosud.

Přišel Ten co přijmul za své dřevo kříže,

Boží syn, co toužil být nám hříšným blíže.

Když utrpení zmohlo život ztrápeného těla,

hrůza padla na učedníky až běda.

Skončilo vše, marnost nad marnost, špatná pohádka,

není tu, z kříže nesestoupil, pláče nad ním i jeho matka.

Uložen do hrobu, zbitý a sám

bližními svými v žalu oplakán.

Skrze chuchvalce chmur a mlhu smutku

opomíná každý příslib běhu dalších skutků.

Tu panika se zmocní všech

hrob je prázdný, všem ta zpráva bere dech!

Ne žal, smutek a beznaděj,

On vstal z mrtvých, slyšte všichni, hola hej!

Jásejme a vzdávejme díky tomu

co překonal zlo a vstal z temnoty hrobu.

Kristus živý, v tom či onem člověku dlící

volá nás k sobě s usměvavou lící.

Teď nadějí je pro náš lidský osud,

že patříme už nyní Tobě, nejsme díky tomu odsud!