14. srpen 2015

Ano, zní to možná ironicky, ale "jásejme a radujme se z něho…!“, chce se mi zvolat, když jsem s dětmi na koupališti ponořen až po krk ve vodě. A na mysli mám přitom tentokrát léto. Pro dospělce už má letošní léto radostí méně. Stačí pohled na vyprahlou krajinu nebo dokonce doutnající spáleniště. Jestli hasiči poslední léta potřebovali zejména holínky pro boj s vodou při povodních, dnes se jim i nám, může o vodě jen zdát. Z našeho potoka je teď suchý zákop vinoucí se krajinou.

Umoření vedrem všichni společně hasíme mimo ohně i žízeň a svorně krůpějemi potu promáčíme svá trika a košile. Holt, pracovat se musí, ať je horko nebo zima. Vedro ale přece jenom jako by přinutilo ubrat plyn a zpomalit překotné tempo dnešního života. Ve velkých městech možná vládne v horkých dnech nervozita, každý by nejraději z aglomerace vyrazil někam do přírody, ale ani to nejde jen tak, pro ucpané silnice a nekonečné kolony na dálnicích.

Tady u nás na malém městě žhnoucí slunce navodilo jakousi poklidnou, až ospalou atmosféru. Kolem poledne vše ztichne úplně, lid je kdesi uschován neb není v ulicích ani živáčka. Prostě odpolední siesta v podání slováckého městečka. Až k večeru se objeví tu ten strýček na lavičce, tu ta tetička v okně, chlapi ve stínu lip s půllitry v ruce. Žně jsou minulostí ani jsme je skoro nepostřehli. Kde jsou časy aldamášů a všeobecného veselí v dědinách... Dnešní kombajn má vše hotovo v cuku letu. Však už taky chlapi řeší jiné věci než žně, blížící se vinobraní.

A tak už to holt chodí. Všechno má svůj čas. I déšť a snesitelné teploty, na které jsme zvyklí. I toho se dočkáme. Však se za to také pomodleme. Modlitba za úrodu, vláhu a příznivé počasí není snad ničím opovrženíhodným, aspoň dle mého soudu. Jeden moc moudrý kněz na jedné pouti přímo nabádal, abychom v modlitbách na tyto věci mysleli a neupínali svou mysl jen na problémy celého světa, protože pak zapomínáme na to okolo sebe. Vím, že své farníky často "trápil“ procesími do polí a luk, kde sloužil mše svaté přímo pod širým nebem u osamělých křížů či kapliček. No je něco krásnějšího v letním čase, než mše svatá pod modrou oblohou? Navíc tak utužoval zdraví, sílu a vytrvalost celé farní rodiny... A představte si, co to muselo být pro děti a mladé, kolik srandy a veselí…  Tak zatněme zuby a tu modrou oblohu si ještě užijme, než nám léto nadobro zmizí.

Manželka dnes probírala dětské šály a další věci na zimu. Orosilo se mi z toho čelo, jen když jsem ty hřejivé vlněné věci viděl, natož tak je obléci. Přitom je jisté, že jejich čas zase přijde. A to věřím, že pak budeme na dnešní opravdu vypečené letní dny možná ještě rádi vzpomínat.