1. září 2021

V sobotu dopoledne zazvonil telefon a na druhém konci se ozval otec František Cinciala. „Letos je to již dvacet pět let, kdy jsem přišel do Halenkovic“. Ten počet let mne trochu zarazil, ale čas je neúprosný a na každém z nás je vidět, jak běží. Už to není odrostlá mládež, která se v té době scházela na faře ve společenství, jsou to dospělí lidé, otcové a matky již odrůstajících či dospělých děti… Tak jsem se dozvěděla, že se domluvil s otcem Tomášem na odsloužení mše svaté k tomuto výročí ve středu 11. srpna v obvyklém čase. Informace se přes ohlášky a osobní kontakty dostaly jak k farníkům, tak i ke členům společenství.

Středeční mše svatá byla sloužena, jak zmínil otec František tzv. v rodinném kruhu. I když už uběhla doba dvacetipěti let, řekla bych, že se otec František nezměnil, pouze přibylo trochu stříbra…  Ve své promluvě shrnul dobu svého působení v jiných farnostech a mnohým vykouzlil i úsměv na tváři. Povzbudil nás do dalších dnů příkladem svaté Kláry, jejíž svátek připadl právě na 11. srpna. Při společné adoraci po mši svaté jsme děkovali za přijatá dobrodiní a prosili o ochranu celé farnosti, zvláště sv. Josefa, patrona našeho kostela, jehož rok stále prožíváme (8.12.2020 – 8.12.2021).

Po mši svaté bylo možno chvíli vzpomínat a povídat, jak život píše své příběhy na faře u šálku kávy či čaje. Myslím, že ten, kdo pozvání přijal, prožil pěkný večerní čas.

Otce Františka jsem při této návštěvě požádala o krátký rozhovor:

Jak vzpomínáte na dobu Vašeho působení v Halenkovicích?

Na dobu mého působení v Halenkovicích vzpomínám často, už první výjezd na Halenkovice před 25 lety mi zůstal trvale v paměti´, bylo to pondělí a viděl jsem okolí – města, vesnice pod sebou a ta panoráma, jako z Hory Tábor ve Svaté zemi.

Když jsem vstoupil do kostela, tak jsem byl potěšen, viděl jsem sv. Josefa, ke kterému mám díky rodičům osobní vztah, vždyť je to pro nás muže úžasný vzor v kardinálních ctnostech: spravedlnosti, umírněnosti, rozumnosti a statečnosti. Je to muž poctivé práce... 

Vzpomínám, jak jsem poznával farnost nedělními třemi návštěvami rodin, kde jsem dům požehnal a předal křížek a odešel povzbuzen tím, že začínám být součástí obce a farnosti. Návštěvy byly skutečně pastorační, ve všech rodinách jsem přijal stejné občerstvení a to byl důkaz, že jsem všechny měl a mám stejně rád, jako kněz a pastýř svěřených duší...

Prožil jsem krásné chvíle s dětmi ve škole, s učiteli s panem ředitelem Tělupilem, který mi udělal 13. 6. 1997 (bylo sv.Antonína) kávu, poněvadž jsem měl při učení náboženství tak nízký tlak, že mi bylo mdlo až na hranici kolapsu, to mě nastartovalo. Rád vzpomínám na  mládež a také ve společenství dospělých a v modlitbě, díky.

Tato farnost má skryté kouzlo, je blíže nebi, je právě v pohledu dolů vidět tu relativitu věcí a situací, tímto jsem vždy, když jsem sjížděl po večerních setkáních dolu do Napajedel, viděl jsem světla okolních obcí a měst, prožíval jsem to, že jedu do reality života farnosti Malenovice a okolí..., jako ti apoštolové z Hory Tábor, kdy řekli: „je nám zde dobře, postavme si zde stany...“.

Ve své promluvě jste vzpomínal studijní pobyt v italském Assisi. Čím se toto město spojené s životem sv. Františka a sv. Kláry zapsalo do Vašich vzpomínek?

Ano, pobyt v městě mého křestního patrona sv. Františka a sv. Kláry, kde jsem mohl jednak studovat italštinu, ale hlavně prožít a odpočinout si na těchto místech, byl balzám pro duši. Tím více, že jsem členem III. řádu sv. Františka z Assisi, prožít i bratrství v klášteře kapucínů naproti baziliky sv. Františka a v pohledu dolů na baziliku Panny Marie Andělské vidět kopule dalších chrámů, které jsou spojeny s životem prvních františkánů a sester sv. Kláry – klarisek, je nezapomenutelné a silně působící na nitro člověka. Rád vzpomínám na sobotní celodenní pobyt v poustevně o chlebě a vodě s písmem svatým a knihou Františkánské prameny..., kdy člověk si přiblížil duchovní hodnoty, které tehdy prožívali bratři a sestry od sv. Františka...

Váš vzkaz halenkovickým farníkům.

Po 25 letech, co jsem přijal farnost Halenkovice a působil jsem tam jeden rok, mám vás stejně rád jako tehdy, děkuji za to, že jste mi pomohli, když jsem nastoupil jako nemocný kněz po 4 měsíční nemocenské, s poškozenou páteří po dopravní nehodě na Bruntálsku... Děkuji všem, kteří mi pomohli s opravou a zabydlováním na faře v Malenovicích, na faru na Halenkovice jsem si přišel odpočinout, přespat, využít ticho, a hvězdné nebe při nočních procházkách obcí a přírodou, která je mi blízká jako myslivci, který v Boží přírodě se nabíjí Boží krásou ve zvěři a zelenou barvou trávy, či bílou pokrývkou nového sněhu....

Když mám v neděli mši za farníky, tak se modlím za všechny farníky, kterým jsem sloužil a jimi se obohacoval: farníci z Novojičínska, Bruntálska, Zlínska (za vás), Holešovska, Vyškovska a nyní z Valašska – Vlachovice.

Všem farníkům z Halenkovic přeji Boží blízkost, radost z víry, působení Ducha Svatého, dobré vztahy v obci a požehnání od Nejvyššího na přímluvu sv. Josefa, dělníka a Panny Marie, naší Nebeské Matky...

Nynějšímu duchovnímu správci o. Tomášovi vyprošuji zdraví, radost z kněžské služby a plodnou spolupráci s vámi – moji drazí..., žehná padre František Cinciala, vlachovický duchovní správce.

Děkujeme za Vaše vzpomínání na dobu strávenou v Halenkovicích a také na povzbuzení do následujících dní. Přejeme Vám hodně zdraví, darů Ducha sv. při Vaší kněžské službě, ať Vás provází přízeň Nejvyššího.