29. říjen 2023

Ten, kdo přicházel dříve na nedělní mši svatou si zajisté všimnul, že se zde schází malé společenství farníků, které se modlí růženec. Jednou z nich byla stále usměvavá paní Květuše Kalivodová. Když ji rodiče vybrali jméno Květuše určitě si přáli, aby děvčátko vykvetlo v krásnou osobnost. A myslím, že jejich přání se splnilo…

Stala se dítětem božím již při křtu, ale skutečnou víru přijala později v době, kdy mohla jako učitelka navštěvovat bohoslužby.  Každé Vánoce si vzpomínám na krásu Štědrovečerní mše svaté, kdy díky jejímu odhodlání se pustila do nácviku Rybovy mše vánoční. Její trpělivost se všemi zpěváky, kteří dobrovolně a s radostí chodili na zkoušky byla odměněna všemi, kteří přišli, aby chválili Boha a děkovali za narození Jeho Syna.

Paní Květa potvrdila letitou zkušenost, že čím více zůstávala v blízkosti Hospodinově, tím více se její život proplétal s Jeho přítomností. Navzdory stárnutí byla vnitřně stále silnější. V nitru těch, kdo žijí v Jeho blízkosti, proudí Jeho život a vyzařují mladost navzdory svým létům. Jak kráčela s Ním v Jeho Světle, Jeho život skrze ni plně zářil. Nevzpomínám si, že bych ji potkala někdy zamračenou, podrážděnou či naštvanou na každodenní starosti, ba právě naopak, vždy se dokázala usmívat.

Jak říká žalm, nejlepší, co můžeš udělat, když o něco přijdeš nebo se zmaří tvé naděje, je chválit Hospodina. „Hospodin dal, Hospodin vzal; jméno Hospodinovo buď požehnáno.“ Nezapomněla, že všechno dobré – majetek, rodina a přátele, zdraví a schopnosti i její čas na této zemi jsou dary Hospodinovy. S odevzdaností proto přijala i odchod svého manžela na věčnost, či vlastní životy svých dcer, do kterých jako dobrá matka příliš nezasahovala, ale byla vždy připravena, když děti potřebovaly poradit a pomoct.

Vzpomeňme při modlitbě růžence na naši sestru Květuši, ona prosila za nás, také my se přimluvme za spásu její duše.