4. květen 2015

Začal nám měsíc květen, měsíc který je považován za nejkrásnější. Měsíc, který je spojován s láskou a měsíc ve kterém si připomínáme naše maminky o druhé květnové neděli. Mám za to, že mimo pozornost mnohých médií stojí vždy květen jako měsíc určený k oslavě P. Marie. Prolistujeme-li kalendář nalezneme několik svátků a památek:

8. květen - svátek P. Marie Prostřednice všech milostí

13. květen - P. Maria Fatimská

31. květen - svátek Navštívení P. Marie.

Květen a májové pobožnosti k sobě patří již mnohá staletí a je velká škoda, že dnešní doba na tyto „perly“ zapomíná. Vždyť P. Maria se stala naší Matkou v nejbolestnějším okamžiku jejího života, v okamžiku kdy P. Ježíš umíral na kříži.

Je náš vztah k P. Marii opravdu vztahem matky a dítěte? Důvěru a víru v její přímluvu, následně vděčnost a úctu za vyslyšení proseb, dokázali naši předkové vyjádřit různými votivními dary, které věnovali na známých i méně známých poutních místech. Prostřednictvím těchto darů bylo zároveň „oznamováno“ všem, kteří přicházeli na tato svatá místa, Matka Boží vyslyšela naše prosby, věřte a doufejte v její pomoc. Neboť jak se zpívá v písni:

Matko Boží, neslýcháno,

že by někdo v těžkosti nadarmo se,

svatá Panno utíkal k tvé milosti.

Ó královno nebeská, celý svět to dosvědčuje,

že kdo v tebe důvěřuje, dobrou matku v tobě má;

ty ho slyšíš a vyslyšíš ve své lásce přečisté

jeho prosby zajisté.

Zde záleží na každém z nás, jaký vztah si k naší nebeské Matce vybuduje. S jakou vírou a důvěrou se k P. Marii bude obracet se svými každodenními starostmi a trápeními. Projdeme-li dějiny jednotlivých zjevení, vždy jsou vizionáři oslovování jako „moje milé děti“, bez ohledu zda jsou to děti „malé nebo velké“.

Staňme se tedy v pravém slova smyslu jejími dětmi a svěřujme jí do ochrany sebe i své rodiny. Důvěřujme jí, že bude s námi v našich radostných a bolestných chvílích. Vždyť matka nikdy neopouští své děti, je s nimi i tehdy, kdy to děti netuší. Nebraňme se být pod ochranou P. Marie a prostřednictvím její mocné přímluvy vyslyšením našich proseb.

Závěrem dva příběhy z Lurd:

Maminka doprovázela svou nemocnou dospělou dceru na pouť. Na dotaz, zda se děvče nechá ponořit s ostatními nemocnými do lázně, maminka odpověděla. Ona nemůže, její srdce by to nevydrželo. Nabereme vodu a v penzionu ji ohřejeme...

Jiné děvče těžce nemocné, u níž lékaři pozbyli naději na uzdravení poslala matka s tetou na pouť do Lurd. Děvče se vrátilo z pouti a nebylo vidět žádné zlepšení. Na pravidelné kontrole byl lékař ohromen výsledky a během krátkého času nebylo po nemoci ani památky. Toto uzdravení bylo uznáno odbornou komisí v Lurdech za „zázračné“.