17. únor 2022

11. února 1858 spatřila čtrnáctiletá Bernardetta ve skalní jeskyni „de Massabielle“ Pannu Marii. Ještě viděla P. Marii sedmnáctkrát. Vytryskl zde pramen vody, který přinesl úlevu mnohým nemocným. Za sto let zde bylo zázračně uzdraveno (církevně uznáno) 58 nemocných. Mnozí poutníci, kteří zde putovali byli uzdraveni nejen z neduhů těla, ale v mnoha případech přišla úleva i na duši, a někteří zde opět nalezli cestu k víře. Výzva Matky Boží k pokání probudila v církvi hlubší zájem o modlitbu a službu lásky a podnítila péči o trpící a nemocné.

Stejnou výzvu k pokání vyslovila P. Maria již v La Salettě (19 .9. 1846) dětem Maximovi a Melanii. Zdůraznila svou prosbu, tím že ukázala na kříž, kde na jednom rameni bylo kladivo a na druhém kleště. Děti, můžete být kladivem, které přibíjí nebo kleště, které vytahují hřeby.

Při zjeveních ve Fatimě opět Matka Boží žádala pokání, obrácení a modlitbu. Díky zasvěcení Portugalska Nejsvětějšímu srdci P. Marie, tato země nepoznala útrapy druhé světové války.

Dnes pod vlivem všeho, co slyšíme, čteme nebo vidíme ve zpravodajství, můžeme snadno podlehnout beznaději a nicotě. P. Maria nás učí, pokud nebude Ježíš Kristus středem našeho žití, nedostaneme se ze strachu a hrůzy.

Alžběta nám připomíná mariánskou modlitbu Zdrávas, která nám toto všechno zpřítomňuje a připomíná. Stejně jako Marie, také já, a každý z nás má vykročit po její cestě. Vystoupit do „hornatého kraje“ mých těžkostí a problémů a všude přinášet Krista a jeho evangelium. A to konkrétně, nejen teoreticky. Protože „Bůh se stává člověkem“, naše víra je vtělená a má dopad na svět. Bude to lehké? Ne, to nebylo lehké ani pro Pannu Marii. Překonat těžký terén mělo svoji obtížnost. Obtížnost je součást našeho údělu. Panna Maria obtížnost překonala a nepodlehla malomyslnosti.

Bůh je tu a miluje nás. Nepropadejme strachu a beznaději. Volejme K Panně Marii. Ona nás nenechá opuštěné. Nestává se nám však, drazí přátelé, že tuto Mariinu i svoji cestu odmítáme? Z důvodu pohodlí a bezstarostného života nebo se rozhodujeme raději zůstat stát na kraji cesty, při úpatí osobních „pahorků“.

V modlitbě Zdrávasů nacházejme sílu. Objevíme znovu radost a krásu této modlitby, radost a krásu našeho vztahu k Matce Boží. Často prosme P. Marii. Zamilujme si modlitbu růžence a její monotónnost.

Sv. Josemaria Escrivá říká: „Modli se posvátný růženec. Požehnaná monotónnost Zdrávasů očišťuje monotónnost mých hříchů.“