18. září 2026

Astronomické léto skončilo, vlaštovčí hnízda jsou opuštěná a těší se na další jaro, kdy znovu přiletí jejich obyvatelé. Dovolené se stávají milými vzpomínkami a my jsme opět naskočili do běžného rutinního života. Dovolte mi, přátelé, abych se s vámi podělila o pohled na manželství, jak je vidí katolický kněz P. Jakub Václav Zentner FSSP. Jeho promluva k manželům nám jasně ukazuje pravdu katolického katechismu, že manželství je jediný způsob, jak mohou společně žít dva pokřtění.

Krásný biblický obraz manželství je kniha Tobiášova. Možná, že každý kdo ji četl si všiml, že vznikající manželství mladého Tobiáše a Sáry doprovázel samotný archanděl Rafael. Je to jeden ze tří archandělů, kteří jsou jmenováni v Písmu Svatém jako poslové Boží těch nejdůležitějších úkonů. Zvěstování Panny Marie pro archanděla Gabriela, v boji proti ďáblu pro archanděla Michaela, a právě ten třetí, nejdůležitější úkon manželství doprovází archanděl Rafael. Písmo Svaté jako by nám chtělo říci, jak je manželství důležité, jak to není jenom pozemská záležitost dvou lidí, ale jak se manželství těší ochraně nejenom spravedlivých zákonů každé civilizované země, ale dokonce se těší i ochraně samotného nebe.

 V této knize Tobiášově můžeme najít mnoho krásných myšlenek. Manželství Tobiáše a Sáry je vlastně jakoby pokračováním života jejich rodičů. Vidíme zde úctu ke stáří a požehnání se z jedné generace přenáší na generaci další. Je to požehnání, které je současně nebeské, ale je také pozemské. Tobiáš se stará o budoucnost svého syna, připomíná mu peníze vložené u příbuzného a z těch může potom vznikající rodina dobře žít. Bible nám krásně ukazuje, že k manželství patří jak modlitba, práce, důvěra v Boha, ale i starost o věci tohoto světa. A právě proto je tak příhodné, že manželství, které vychází ze samotné přirozenosti člověka, stvořeného jako muže a ženy, a dává pevný rámec jejich vzájemné lásce společně k životu, k předávání tohoto života.

A proto jej Pán Ježíš Kristus povýšil na jednu ze sedmi svátostí. Pomysleme jak velká důstojnost, když se v klášterech světí opati nebo mniši skládají slavné sliby tak to je vlastně jen svátostina. Ale manželství je svátost. Svátost, která dává určitou boží milost a pomoc tomu, k čemu je určena a tím je společný život. Společný život na této zemi, který ale má svůj jasný cíl na této zemi. Posvěcení člověka, růst ve ctnostech, tak aby člověk mohl, po tomto životě nakonec dosáhnout života věčného.

A příležitost získávání ctností v manželství je velice mnoho, ovládání se, trpělivost se sebou samým i s tím druhým. Každý z vás, kdo je v manželství ví, jak někdy může být těžké neříct tomu druhému, co si o něm myslíme. Jak je to v tom známém vtipu. Když manželka jedoucí v tramvaji, nadává, že jí někdo stoupl na nohu a následně se omlouvá s tím, že si myslela, promiňte, že to byl její manžel. Přesně tak by to v manželství být nemělo. A k tomu svátost manželství dává všechnu účinnou milost a pomoc, aby vzájemnou láskou a trpělivostí jste se ponořovali a ponořovali jste se, právě do života věčného.

Když nový zákon hovoří o manželství, tak si nejspíše vzpomeneme na příběh v Kani Galilejské a evangelista nám vůbec neříká to, co by asi každého zajímalo. Třeba kdo si koho bere, nebo jaké má nevěsta šaty, ale dovídáme se, že na svatbě chybělo víno. Ale také, že tam byl Pán Ježíš a Panna Maria a nejspíš i apoštolové. A právě to, že pozvali Pána Ježíše a Pannu Marii se svatebčanům v Káni Galilejské velice vyplatilo. Když došlo víno, nastala situace, která byla do značné míry velmi nepříjemná. A v dobovém kontextu v podstatě společenské fo-pá. Panna Maria si toho všimla a obrátila se na svého syna, Pána Ježíše. Právě na přímluvu Panny Marie Pán Ježíš učinil svůj první veřejný zázrak. Proměnil vodu ve víno.

Všichni, kteří jste vstoupili do manželství, jste také s určitostí zvali do svého manželství Pannu Marii. A především jste zvali do svého manželství také Pána Ježíše Krista. V původních svatebních obřadech, to krásně vyjadřoval zvláštní obřad požehnání, který je starobylý a sahá až do pátého století. Při mši svaté po pronesení eucharistické modlitby a konsegrace chleba a vína v Tělo a Krev Ježíše Krista manželé vystoupili k oltáři. Na hlavu jim bylo položeno eucharistické velum, tedy textilie, která se používá jinak k výlučnému zahalení Nejsvětější Svátosti oltářní a bylo nad manžely pronášeno zvláštní požehnání. Tento starobylý obřad měl připomínat, že manželství dvou pokřtěných jako svátost je také niterným poutem spojeným s Pánem Ježíšem Kristem.

Není to jenom soukromá dohoda dvou lidí, není to jenom lidský slib, ale je to slib, do kterého je zahrnut sám Bůh. Neznamená to, že všechno bude v manželství snadné. Ani Tobiáš a Sára neměli před sebou život bez obtíží. Ani v Káni galilejské nebylo všechno perfektně připraveno, ale byl tam Pán Ježíš a Panna Maria. A právě tím se ukázalo jak Pán Ježíš a Panna Maria jsou v životě nás křesťanů důležití. A takto pomůže i vám manželé, ve vašem životě. Pokud vy Pána Boha neopustíte, můžete vždy spoléhat na jeho pomoc a ochranu v radosti i těžkostech, ve zdraví i nemoci ve všech každodenních starostech společného života.

 A vám slibuje, že vašemu manželství dá všechny potřebné pomáhající milosti, které jsou třeba k tomu abyste byli dobrým manželem a dobrou manželkou a dá-li Bůh také jednou dobrou matkou a dobrým otcem. A pamatujte při tom na jednu věc, právě být matkou a otcem je povolání, kterého se vám při svátosti manželství dostalo možnosti jej uskutečnit. A to je povolání, které souvisí s posvěcením každého člověka.

Ať budete dělat jakékoliv zaměstnání ve svém životě, dobrý manažer, dobrá manažerka, právník, právnička, učitel, učitelka, to ještě nemusí být dobrý člověk. Ale dobrá maminka a dobrý tatínek, to budou vždycky dobří lidé, a to je základ, proto aby byli lidé jak svatí.

 To ANO, které si vyslovují manželé do začátku svého společného života, je také začátkem cesty manželů k životu věčnému. Kéž ve vašich domovech nikdy nechybí Ti, které jste na svou svatbu pozvali. Především Panna Maria a Pán Ježíš Kristus.