20. červen 2021

Vždy mne fascinovaly příběhy svatých, které vyprávěly o odevzdanosti těchto lidí do Boží vůle. Každý den byli skrze modlitbu a rozjímání spojeni s Bohem. Začteme-li se do jejich životního příběhu, žádný z nich neměl život jednoduchý, ale byl to často život plný „dobrodružství“, strádání a utrpení. Nikdo z nich to však nedal najevo, ale vždy stoupali po strmé cestě k cíli. Nikdo se nevydal cestou pohodlnou, snad až na výjimečné osobnosti, které se po svém obrácení neohroženě vydaly následovat Krista.

Jedním z nich byl například sv. Augustin, do doby svého obrácení to byl mladý muž s impulsivním a prudkým temperamentem. Úporně se věnoval studiím a snažil se zcela proniknout do tehdejší vědy. Stal se skvělým profesorem rétoriky nejdříve v Kartágu, pak v Římě a v Miláně. Po obrácení lze Augustina v pravdě nazvat inspirátorem řeholního života, neúnavným pastýřem duší, nekompromisním zastáncem spravedlnosti, nadšeným obráncem víry a pravdy. Muž, který je příkladem modlitby. Obdivuhodně a neúnavně shrnul takřka celé myšlení své doby do svých spisů.

A tak se objeví otázka a jak se člověk má modlit, abych i já našel (našla) to správné „spojení s Bohem“. Stejně se ptali i apoštolové P. Ježíše a žádali jej: „Pane, nauč nás modlit“ (Mt 6,9; Lk 11,2). A on nás skrze své učedníky naučil základní modlitbu křesťana Otče náš.

Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A nevueď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého.

Otec Antonín ve svém kázání o modlitbě dále vybízí k této modlitbě rozjímavým způsobem. Modlete se ji pomalu, mezi jednotlivými slovy udělejte mezeru deset až patnáct vteřin. Zjistíte, jak modlitba může být krásná a objevíte, co všechno je v ní obsaženo. To je třeba cesta, po které se vydat k rozjímavé modlitbě.

Další cestou modlitby jsou i žalmy, které se mnozí modlí v denní modlitbě církve – v breviáři. Jsou i přátelé, kteří nás obdarují moudrostí žalmů, skrze něž se můžeme vydat na cestu rozjímavé modlitby. Díky za ně, Pane. Jsi Ten, který se o mne staráš, čekáš až Tě pozvu do svého srdce, máš se mnou trpělivost, jakou já nemám. Otvírám Ti dveře svého srdce a prosím: „Pane přijď a naplň mé srdce“.

Žalm 130 může být součástí večerní modlitby. Začátek je vždy těžký, ale když vytrváme budeme odměněni, neboť každodenní setkání s Ním nás pomalu mohou změnit a proměnit. Tedy přátelé vytrvejme na této cestě.

Pane, nejsem pyšné mysli,
nepohlížím do vysoka,
nebažím po velkých věcech,
které nad mou sílu jsou.
Ztišil, zklidnil jsem své srdce.
Jako dítě v klíně matky,
jako dítě zkonejšené
ztichla ve mně duše má.
Izraeli, doufej v Pána
nyní, vždy a na věky!