26. květen 2021

Dnešní Slavností Božím hodem svatodušním končí doba velikonoční a vracíme se do mezidobí, kdy bude užívána v liturgii zelená barva.

Je také dobré se ohlédnout zpět. Od Popeleční středy, tj. od 17. února letošního roku jsme se připravovali v postním období na velikonoční čas. Po období ztišení, tedy postu, jsme společně prožívali Svatý týden. O zeleném čtvrtku jsme si připomněli poslední večeři Páně, při které se Pán Ježíš loučí s apoštoly, při níž jim myje nohy a ustanovuje tajemství eucharistie. Je zrazen Jidášem, vzpomínáme na jeho modlitbu v Getsemanské zahradě a jeho zajetí...

Při velkopátečních obřadech jsme si připomněli den smrti Ježíše Krista, tedy den, kdy byl Pán Ježíš odsouzen, popraven a uložen do hrobu. Součástí obřadů jsou i modlitby za bolesti celého světa (rozdělení, války, špatné vztahy, nejednota). 

O slavnosti Velké noci, v noci ze soboty na neděli jsme slavili vítězství Pána Ježíše nad smrtí. On vstal z mrtvých a osvobodil lidi z otroctví a zajetí zla a hříchu. Svěcení ohně a velikonoční svíce Paškalu, zahájilo bohoslužbu. Světlo svíce prozářilo temnotu, naplnilo i naše srdce nadějí, že i my můžeme být spaseni.

Paškal byl nejprve umístěn v blízkosti oltáře, po velikonočním oktávu stál u ambonu, aby nám svým světlem připomínal Boží slovo, které nám ukazuje na Vzkříšeného Krista. Po dnešní Slavnosti seslání Ducha svatého se velikonoční svíce vrátí na místo u křtitelnice.

Čtyřicátý den jsme se sešli ke Slavnosti Nanebevstoupení Páně. Zde jsme byli božím slovem vybídnuti, abychom stejně jako apoštolové s Matkou Boží setrvávali na modlitbách, a tak se připravovali na Slavnost seslání Ducha svatého. Jak píše sv. Pavel korintským: „Dary jsou sice rozmanité, ale je pouze jeden Duch. A jsou rozličné služby, ale je pouze jeden Pán. A jsou různé mimořádné síly, ale je pouze jeden Bůh. On to všechno ve všech působí. Ty projevy Ducha jsou však dány každému k tomu, aby mohl být užitečný“ (1.Kor.4-6).

Zamyšlením nad tím, co jsme za poslední tři měsíce prožili, což je vlastně čtvrtina roku, nemůže být ukončeno konstatováním, milí přátelé, ještě je před námi Slavnost Nejsvětější Trojice a Boží Tělo. Pak nám pouze zůstávají běžné dny.

Přece to, co jsme prožili se nás určitě dotklo, naše srdce se radovalo z toho, co jsme načerpali do dalších dní. Každý den je svátkem, pokud si tuto cestu vybereme. Nejsou dny jenom šedé a bezútěšné… Možná Vás, stejně jako mne, napadne otázka v nadpisu tohoto textu: Jak "to svaté" mít ve všedním dnu?

A dokážeme-li prožít a uchovat ve svém srdci okamžiky z těchto slavností, můžeme mít to svaté i ve všedním dnu. Být „ve spojení“ či „naladěn na stejnou vlnovou délku“ nám radí Písmo svaté:    

"Vložte tato má slova do svého srdce a do své duše. Napište, je na veřeje svého domu a na své brány, aby se rozmnožily vaše dny."

Tedy opověď na tuto otázku: „Jak to svaté mít ve všedním dnu?“, znali naši rodiče i prarodiče. Žehnat se křížem. To dělali vždy, když odcházeli z domu nebo se domů vraceli, míjeli kříž u polní cesty, šli kolem kostela, nebo kapličky či hřbitova. Záleží na nás, abychom to naučili i své děti a později i svá vnoučata.  

Východní křesťané políbí ikonu.

Židé sahají při vycházení a vcházení z domu na mezuzu.

Už víme, jak na to. Přátelé, přeji vám všem, abyste měli to svaté ve všech dnech, nejen svátečních, ale i všedních.