2. květen 2021

V poděkování panu biskupovi Antonínovi na závěr pouťové mše svaté jsem se zmínila o základním kameni pro kostel Sv. Rodiny v Luhačovicích, který nese nápis: „Svatý Josefe starej se!“  Musím tedy říci, že i v případě halenkovické pouti se svatý Josef velmi staral. Ale začněme od začátku...

Myšlenka požádat pana biskupa o poutní mši svatou vznikla při sledování mše svaté z kostela sv. Rodiny na svátek sv. Josefa, kdy byl vyhlášen Rok rodiny (19. 3. 2021 – 22. 6. 2022). Mám za to, že nejen já, ale i vy přátelé, když se jedná o věc, která je jaksi nad naše síly požádáme o pomoc Boží. V tomto případě jsem vše svěřila pod ochranu sv. Josefa... A pokud jste pozorně četli promluvu na Bílou sobotu Mons. prof. PhDr. Petra Piťhy, CSc., Dr. h. c., potom jsme se dozvěděli, že je zapotřebí stavět si vysoké, ano, nedosažitelné cíle, abychom dosahovali těch nejvyšších možných...

Odpoledne v pondělí velikonoční napsal otec Tomáše e-mail o pozvání pana biskupa Antonína Baslera na halenkovskou pouť. Chvíli po té zazvonil telefon. Obsahem hovoru bylo sdělení, že otec Tomáš měl zemřít, zda nevíme kdy. Okamžik nejistoty prozářilo poznání, že e-mail byl odeslán pět minut před přijatým hovorem. Přestože dnešní technika přenosu informací je moderní, může i tak snadno dojít k dezinformacím... Opět jsem si povzdechla, sv. Josefe jenom ty, můžeš všechno svou přímluvou vyřešit.

V úterý se ozval pan biskup Antonín s oznámením, že o čtvrté neděli velikonoční má v diáři volný termín a rád přijímá pozvání naší farnosti. Když jsem se tuto informaci dozvěděla, měla jsem velkou radost, neboť dle zaručených zpráv se takové návštěvy zapisují až rok dopředu. V zápětí se začaly objevovat obavy, jak to všechno zvládneme. Běžně se taková návštěva ve farnosti připravuje i půl roku. My na to máme dva a půl týdne. Nemůžeme spoléhat na otce Tomáše, že se o vše postará sám, zvlášť když se zotavuje po těžkém infarktu...

Po domluvě s panem jáhnem Pavlem, se sešla farní rada, zástupci scholy a všech kdo se stará o kostel, abychom si rozdělili jednotlivé úkoly. Byli jsme v době omezení účasti na bohoslužbách a tak jsme přemýšleli, jaký zvolit rezervační systém pro účastníky bohoslužby. Nakonec byl zvolen systém místenek. Nebylo to snadné rozhodnutí, neboť jsme všichni chtěli, aby bylo v kostele hodně poutníků. Když se podíváme na život sv. Josefa, vidíme, že i on přijal nařízení vlády a putoval s P. Marií do Betléma v době, kdy se mělo narodit dítě. A otec Vojtěch Šíma, který zastupoval v neděli před poutí, nám dal návod. Mladí muži budou mistrovat, děvčata budou jistě zpívat ve schole a kostel bude plný... Jak je vidět sv. Josef si připravoval svoji slavnost...

Když jsem se domlouvala s Maruškou Kalivodovou, která má na starosti naši scholu, vyslovila obavu, zda-li nebude v karanténě, neboť jsou všichni na homeoffice jelikož kolegyně se setkala s pozitivním člověkem. I v tomto případě jsme si řekly: „Sv. Josef se o vše postará“. A po několika dnech přišla smska: „Sv. Josef si to zařídil. Karanténu nemám.“ Svatý Josef se tedy přimluvil, aby schola i varhaní doprovod umocnil krásu poutní bohoslužby. O tom svědčí díky jednoho poutníka, který to po mši svaté vyjádřil slovy: „Díky za možnost být na této mši a nádherné zpěvy.“

Mám za to, že všichni, kteří dostali svůj úkol jej splnili nejméně na sto procent  a snažili se o to, aby vše bylo skutečně dokonalé. Výzdoba kostela byla překrásná, zvolení barvy květů odráželo zvlášť slavnostní tón bohoslužby a ozdobené lavice ohlašovaly, že mše svatá bude jaksi výjimečná.

Nedělní ráno ohlásilo ranní slunce, a oznámilo, že i sv. Petr díky domluvě sv. Josefa nebude posílat dešťové mraky na oblohu, ale pouze svěží větřík se bude prohánět po Halenkovicích. V devět hodin se otevřel kostel a přivítal nejdříve jáhna Pavla a v 9:15 ty, kteří se rozhodli pro službu ministrantů. Také schola se již připravovala na faře. O půl desáté začali přicházet první poutnici, neboť mši svaté předcházela modlitba růžence. Zatím co v kostele bylo ticho spojené s modlitbou, v sakristii bylo rušno, ale nikoliv zmatek a chaos. Pan jáhen uprostřed ministrantů přidělil jednotlivé úkoly každému a společně ladili, co kdo a kde má vykonat, aby slavnost byla „dokonalá“.

Sestra Rafaela, ze sekretariátu arcibiskupa napsala otci Tomášovi: „Potvrzuji, že jsem do knihy biskupských funkcí zanesla účast otce biskupa Antonína Baslera v Halenkovicích na poutní mši sv. v neděli 25. dubna 2021 v 9:30 hod.“ A tak v okamžiku, kdy ministranti se připravovali, otevřely se dveře sakristie a vstoupil pan biskup Antonín. Mile se se všemi přivítal a pomalu se začal připravovat ke mši svaté. Nejprve si sestavil svoji pastýřskou hůl – berlu, jak se zmínil v homilii má na ní zobrazeného dobrého pastýře s ovečkami. Na ornátu, který si přivezl s sebou má vyšitý svůj biskupský znak.

Vše bylo připraveno ke mši svaté, svíce, kadidlo, obětní dary, rozsvícená světla, hodiny se pomalu blížily k desítce, když se otevřely dveře a přišel náš pan farář otec Tomáš. Všichni jsme jej s radostí přivítali a byli jsme rádi, že se zúčastní této slavnosti. V deset hodin se vydal průvod ze sakristie do kostela. Zazněl zvonek a kostel se naplnil zpěvem naší scholy. Jak se zmínila jedna farnice, bylo to něco krásného, co jsem už dlouhý čas neprožila. Vůně kadidla naplnila prostory chrámu a věřím, že stejně jako vůně kadidla stoupala k nebi, tak stoupaly i naše modlitby k nebeskému Otci. Jáhen Pavel přivítal pana biskupa a započala bohoslužba slova, nejen nedělní liturgická čtení, které četli manželé Horníčkovi nám ukázala cestu, po níž máme kráčet. Slova kázání biskupa Antonína nás přivedla k zamyšlení, zda žijeme život křesťana a snažíme se plnit své povinnosti, ale také nás povzbudila do dalších dní (kázání +Antonína na webu). Přímluvy přednesla sestra Gracie.

Jak již bylo zmíněno výše, máme Rok rodiny, a proto obětní dary přinášeli zástupci našich rodin. Amálka za děti přinášela čokoládu, symbol pohody a blaženosti, která byla rozdána na závěr bohoslužby. Její rodiče přinášeli hrozny a chléb, symbol oběti a senioři přinášeli víno a hostie. Po pravidelných ohláškách otec Tomáš pozdravil nás farníky a podělil se s námi o své zážitky z nemoci. Na závěr mše svaté jsme poděkovali panu biskupovi za jeho návštěvu kytičkou a dortem, který upekla a ozdobila Terezka. Poděkování kytičkou s přáním brzkého uzdravení bylo i pro otce Tomáše. Než se průvod s ministranty, jáhnem, otcem Tomášem a biskupem Antonínem vydal cestou přes kostel do sakristie, dostaly děti požehnání od pana biskupa a také sladkou čokoládu. Po příchodu do sakristie pan biskup všem poděkoval za službu a pochválil všechny ministranty, že to bylo bez jediné chybičky. Lidé se rozcházeli po mši svaté za zvuku varhan a slavnostní nálada zůstala i kolem kostela, kde díky obětavé paní Aničce, byly nabídnuty a rozdávány všem poutníkům tvarohové koláčky.

Jak jsem se snažila popsat všechny okolnosti kolem slavnosti, je vidět, že díky mocné přímluvě svatého Josefa jsme prožili skutečnou slavnost, která mnohé povzbudila a pomohla mnohým srovnat své myšlenky. Díky všem, kteří se na této slavnosti podíleli, Marušce za vyzdobení kostela, schole za krásné zpěvy, uklízečkám za jejich práci při úklidu kostela, Březíkovým za pomoc v organizaci, ministrantům za jejich službu, panu jáhnovi Pavlovi, který zastupoval otce Tomáše a zabezpečil vše co se týká liturgie. Děkujeme otci Tomášovi, neboť bez něj bychom tuto slavnost nemohli prožít. Na závěr je třeba poděkovat sv. Josefovi a požádat o jeho přímluvu za celou naši farnost. Bude-li se přimlouvat, jistě můžeme takových slavností prožívat více.

A na závěr slova pana biskupa Antonína: "Posílám promluvu, alespoň mám příležitost ještě jednou ze srdce poděkovat za moc krásné společenství s Vámi se všemi a spoustu skvělých dárků, opravdu, moc a moc velké díky! S přáním všeho dobrého od Pána."
o. Antonín