8. březen 2021

Dnes máme třetí neděli postní a další neděle nám oznámí, že polovina postní doby je za námi. Pokud to každý z nás bere vážně, potom nám zaznívá hlas této svatopostní doby: zastavte se alespoň na chvilku, ztište se a v tichu se zamyslete nad slovy, která slyšíte v neděli nebo i ve všední den v kostele a jak je prožíváte každý sám ve svém životě. Výzva, abychom změnili své životy, je mnohdy burcující, je hlasitá, myslím že ji můžeme všichni slyšet. Zvláště v kontextu dnešní doby…

V evangeliu třetí neděle postní (Jan 2,13-25) P. Ježíš vyhání z chrámu prodavače zvířat určených k oběti a směnárníky. Není to také výzva pro nás? Vždyť každý z nás máme ve svém srdci boží chrám. Záleží však na nás, zda v tichu postní doby dokážeme v něm objevit nastřádaný nepořádek a harampádí, kterými mohou být naše úspěchy, zklamání, různá zranění jak nás samotných, tak těch, které jsme učinili druhým. Tak jako vždy na Velikonoce pořádně a pečlivě uklízíme svůj dům, obdobným způsobem bychom měli připravit také svůj boží chrám ve svém srdci.

Máme možnost v této době říci pravdivě Pane, víc nezvládám, modlím se, snažím se zbavit svých závislostí, svých špatných návyků, postit se a učinit sebezápor. Dej mi sílu, abych toto všechno zvládl(a). Bude-li naše vyznání upřímné, On bude s námi a dostaneme sílu.

Jelikož máme svobodu ducha, kterého jsme obdrželi při křtu svatém, můžeme také říci, Pane Ty víš, že se snažím, mám mnoho povinností, práce a odpovědnosti a víc času pro Tebe nemám a Ty to po mně nemůžeš chtít…  

Každý z nás se tedy může dobrovolně rozhodnout, jakým způsobem připraví své srdce na blížící se svátky.   

Mám za to, že mnozí můžeme dosvědčit, že věrnost Bohu a víře, je vždy odměněna. Čas, který jsme mu věnovali, nikdy nebyl „zbytečný“ a naše plány co vše můžeme udělat v dané době jsme uskutečnili. Zjistili jsme, že čas věnovaný Bohu nebyl ztracen, ale byl proměněn a přinesl mnohé plody. I moje předsevzetí, že se budu věnovat příspěvku pro postní dobu, nahradila online katecheze a postní modlitba. Zase jsem to nestihla, odpoledne vystřídal večer a zjištění, že už je pozdě. Mobil cinknul a oznamoval: „Dnes jsem měl takovou inspiraci, že jsem se pustil do příspěvku, který zasílám v příloze. Snad bude přínosem IŠ.“

Postní období se blíží k polovině a pokud jsme naši duchovní očistu v hluku poplašných zpráv dosud trochu zanedbávali, pojďme se na ni více soustředit a v pokoře a naději očekávejme Vzkříšení. Máme k tomu mnoho nástrojů. Půst je jeden z nich. Pomáhá nám, aby tělesná žádost nezmítala duchem, ale aby člověk byl bytostí uspořádanou. „Kdo je věrný v maličkosti, bude věrný i ve velké věci.“ Dále je součástí pokání a podpořením modlitby. Bohopoctou, při níž přinášíme svá drobná sebezapření v oběť, přimknutím se k trpícímu Kristu. Je to osvědčená cesta.

Matka Kristova odcházela po pátečních událostech od Synova hrobu sice plná nevýslovné bolesti, ale zároveň naděje a víry ve slavný konec velikonočního dramatu. Byla věrná, věděla, co je přislíbeno. Nepropadala malomyslnosti a zoufalství, ačkoli k tomu měla nesrovnatelně pádnější důvod, než jsou naše dnešní světské strachy a trable.