2. únor 2015

"Před čtyřiceti dny jsme slavili slavnost Narození Páně. Dnes si připomínáme den, kdy Josef a Maria přinesli dítě do chrámu, aby ho podle zákona Mojžíšova obětovali Hospodinu. Spravedlivý Simeon a prorokyně Anna v něm poznali Mesiáše. Vedeni Duchem svatým Simeon a Anna s radostí vítají v dítěti toho, který přichází spasit svůj lid."

Svátek Hromnic, nebo-li Uvedení Páně do chrámu, mám ve svých vzpomínkách spojen s vysokými svícemi, které moje stařenka po "posvěcení při mši svaté" následně ukládala zabalené do hedvábného papíru a plátna v prádelníku, kterému se říkalo „kosten“. Když se blížila "hrůza" tedy bouře, byly svíce vyjmuty a zapáleny. Zapalovaly se i tehdy, pokud někdo v domě odcházel na věčnost a potom do dne pohřbu, kdy se při svitu svící modlil každý den růženec i za účasti sousedů, příbuzných a přátel. Svíce jsou symbolem světla, tedy Boží přítomnosti, a mají nám připomínat, že máme chodit ve světle božích přikázání.

Tento svátek se stal také dnem, kdy křesťanské matky putují k P. Marii, aby děkovaly za své děti a také prosily za požehnání pro své děti. Jak jsem se dočetla v jedné stati věnované rodině, velikost božího požehnání spočívala na počtu dětí v rodině. Být matkou dnes není snadné poslání, zvlášť v době, která není nakloněna tradiční rodinné výchově a životu. Být matkou vyžaduje také vytrvalost v dobrém, odhodlanost jít po cestách víry a ve světle evangelia a nepodlehnout "moderním" výchovným metodám.
Píší o nich moderní knihy, odvolávají se na ně vzdělávací zařízení všech možných typů a konečně jsou dokonale propracovány prostřednictvích medií, aby zasáhly co nejhlouběji všechny zúčastněné, tj. jak děti, rodiče a prarodiče. Skrze názory jedněch i druhých je možno je vzájemně rozdělit a tím oslabit samotné fungování rodiny.

Myslím, že v tento den bychom neměli ani zapomenout na ty, kterým dar mateřství byl odňat, avšak ne z jejich vůle. Mezi ně patřila také Alžběta, příbuzná P. Marie. Teprve v pozdním věku jí bylo dopřáno být matkou a porodit syna, jehož jméno bylo Jan. Přijmout tento úděl není snadné a vyžaduje, myslím velkou víru, pokoru a odevzdání se do rukou Páně. Dnešní medicína umí mnohé, jak je hlásáno a dítě ze zkumavky je spíše otázkou finanční, tedy co jsme ochotni za dítě zaplatit...
Mám za to, že zde nastupuje otázka svědomí, které mnohdy zasáhne výčitkou: "Hraješ si na Pána Boha?" I tato žena, přijme-li své poslání, může prožít své mateřství ve smyslu duchovním, je matkou pro mnohé dcery i syny a to v duchovním smyslu. Jen je třeba vždy slyšet boží hlas ve svém srdci a jít po cestách Páně a nepodlehnout mámivému hlasu, který má za úkol svést nás z pravé cesty.

Potom svíce, která je spojena s dnešním svátkem nám bude připomínat: „Pán je světlo národů, Pán je sláva svého lidu, světlo na osvícení pohanů“.