16. březen 2025

Člověk od pradávna žasne nad úchvatnou krásou hor a vnímá posvátnost a majestátnost vrcholů vzpínajících se k nebi. S respektem a odhodláním se muži i ženy vydávají na krkolomné cesty, aby vystoupali na vrcholy nebetyčných hor a pohlédli kam jinam...dolů odkud přišli. Fascinující…

Čeká nás pár dní v Malé Fatře na Slovensku a tak se mi krátká úvaha na toto téma nabízí. I ve mně plane plamínek vzrušení a očekávání dechberoucích scenérií. Úžas nad krásou stvoření… Bez zajímavosti není, že i v Písmu jsou tak často zmiňovány hory. Jak v knihách Starého zákona, tak v knihách Nového zákona. Hory byly součástí i Ježíšova života, vzpomeňme jen tzv. horské kázání a spousty zmínek o horách (Mk 9,9; Mt 4,8; Mt 17,1; Lk 6,17; Lk 9;28 atd.).

Hory jsou spjaté i s Judskem, stejně jako pastevci na jeho úbočích. A kde jsou pastevci, prostý lid, tam je i Ježíš. A nakonec…události ukřižování Krista nás vedou k hoře Olivetské. Bůhví proč nás hory přitahují. Možná je to skutečně ono symbolické „je tam Bohu blíže“. Samozřejmě ne ve smyslu dětinských představ, že lze lépe zahlédnout Boha v zářícím rouchu za některým z obláčků jak zálibně shlíží na své dílo. Ale ve smyslu toho, že zde člověk daleko více a častěji žasne. Nad svou slabostí, malostí, nedokonalostí a lépe zde v pokoře vnímá sílu, energii, velikost a dokonalost díla stvoření. Možná díky pustině skal, kamení a ledu, vynikne lépe krása života a nádhera světa… Tak uvidíme, s jakou se z hor vrátíme my…