27.červenec 2015

Hejnice (německy Haindorf) se nachází ve Frýdlantském výběžku. Již od 13. století se zde datují poutě k Panně Marii. Zeměpisně to byla v minulosti oblast Lužice, kde se setkávali obyvatelé tří zemí Lužice, Čech a Německa.

Podle legendy v roce 1211 hledal v hejnickém lese chudý řemeslník z obce Lužec, sítař a řešetář dřevo na práci a pod třemi lipami na břehu říčky Smědé usnul. Ve snu spatřil lípu zalitou září, na větvích seděli andělé. Jeden z nich  mu řekl: "Jsi na zázračném místě, na kterém se zalíbilo Otci. Jdi domů a vrať se s obrázkem Matky Boží, aby každý, kdo v budoucnu půjde kolem, se mohl zastavit a mít účast na milosti. Tobě se pak za odměnu uzdraví žena i dítě." Řemeslník, který nabyl přesvědčení, že nešlo o pouhý sen, zakoupil při nejbližší návštěvě Žitavy dřevěnou sošku Panny Marie, položil ji s úctou a bázní do dutiny staré lípy, pomodlil se před ní a prosil Boha o pomoc. Potom přivezl svoji ženu a dítě a společně prosili matku Boží o přímluvu u Boha. A podle legendy se jeho žena i dítě skutečně uzdravily.

Nad kmenem staré lípy s Madonou Mater formosa – Spanilá matka, bylo postaveno několik kapliček, protože počet poutníků stále rostl. Po poražení staré lípy postavili sošku na pařez, nad kterým tesař postavil kapli. Ve 14. století zde již stál malý dřevěný kostelík, který byl postupně rozšiřován.

Hejnice se tak staly významným poutním místem, byly druhým největším poutním místem v bývalé dunajské monarchii. Ročně navštívilo toto místo asi 120.000 poutníků. Z důvodu péče o poutníky přichází 9. ledna 1691 na pozvání rodu Gallasů františkáni, pro které byl následně postaven u kostela františkánský klášter. Pro  přijetí velkého množství poutníků byl vystavěn nový barokní chrám dle projektů architekta italského původu Marcuse Antonia Canevalle. Chrám byl vysvěcen v roce 1725 a je největším kostelem v severních Čechách.

V roce 1936 u příležitosti 725 let trvání hejnického poutního místa byl kostel slavnostně povýšen na baziliku minor.

Pozlacená skříňka nad hlavním oltářem ukrývá to nejcennější - Mater formosa-Spanilou matku, dřevěnou gotickou plastiku Černé Madony z roku 1380. Další vzácností bohatě vyzdobeného kostela je polní oltář Albrechta z Valdštejna z roku 1637.

Před chrámem stojí Mariánský sloup z roku 1695. V místě najdeme i cenné umělecké sochy z období baroka - sochy sv. Václava, sv. Jana Nepomuckého a boží muka.

V chrámu je také umístěna expozice Hejnického Betlému z 18. století, jehož tvůrce je neznámý. Prokazatelně se však jednalo o místního umělce, protože Betlém zachycuje výjevy ze života františkánů a zobrazuje okolí Hejnic.

Objekt bývalého františkánského kláštera, který byl v padesátých letech násilně uzavřen, dnes je sídlem Mezinárodního centra duchovní obnovy. Bývalý klášter rekonstukcí opět získal svůj genius loci, stal se místem dialogu a vzájemného poznávání. Stojí zde, aby nás poutníky mohl přijat a postarat se o všechny naše potřeby, tj. ubytování, stravování ale poskytl i o duchovní zázemí na naší pouti. K odpočinku a meditaci zvou také křížová cesta a velká klášterní zahrada.