30. říjen 2022

S blížícím se podzimem, kdy den se začíná krátit a večery prodlužovat, můžeme vidět u mnoha domů „strašidla“ vytvořená z dýní různých tvarů. Když zapátrám v minulosti, vybaví se mi maminčina vzpomínka z dětství, když vyprávěla, jak si děti vyřezávaly dýně a večer zapalovaly svíce, které byly uvnitř. Jako dítě si na nic takového nevzpomínám, až následně v devadesátých letech se tento zvyk začal pomalu objevovat u mnoha domů.

Mnoho amerických filmů má scény, kdy děti oblečené za strašidla obchází dům vedle domu a žádají o sladkosti, jinak provedou nějakou nekalost. Občas toto můžeme vidět i na našich ulicích, jako nový svátek zvaný Halloween.

Začala jsem „brouzdat po internetu“, abych se dozvěděla mnohem více o těchto zvycích. Díky křesťanskému webu Christianitas jsem se dozvěděla cenné informace o původu, praxi a katolickém řešení této problematiky. Jelikož informace jsou velmi důležité pro náš duchovní život, ráda se s Vámi milí přátelé o ně podělím.

Tom Sanguinet, bývalý nejvyšší kněz Keltské tradice sdělil, že „moderní svátek, který nazýváme Halloween, má svůj původ v úplňku měsíce, který je nejbližší 1. listopadu. Ten je novým rokem čarodějnic. Byl to čas, kdy se duchové (démoni) dostali na vrchol své moci a vraceli se na planetu Zemi. Halloween je čistě a absolutně zlé podstaty a není tu nic, co by někdy mělo anebo bude mít společné anebo přijatelné s Pánem Ježíšem.“ Mám za to, že by o tom jako bývalý vysoce postavený činitel pohanského kultu měl něco vědět.

Původ Halloweenu spadá do pohanského dávnověku a s křesťanstvím nemá nic společné. Minimálně dva tisíce let před Kristem keltští druidové po celé Evropě slavili 1. listopadu svátek Samhaina, pána smrti a zlých duchů. Oslava se konala většinou formou přinášení oběti a těmi byli převážně lidé, ale také koně, kočky, černé ovce a krávy. Druidové vložili oběti do velkého dřevěného panáka, někdy i několik desítek současně a zapálili ho.

Keltové věřili, že jejich bůh slunce Muck Olla v tento den ztrácí sílu a Samhain, pán smrti nad ním získává moc. Den před svátkem, dle jejich víry, Samhain shromáždil všechny, kteří zemřeli v předcházejícím roku. V ten večer duchové zesnulých mohli navštívit své žijící příbuzné v jejich domovech. Na prahy domů byly kladené spálené oběti, které měly zastavit duchy, aby nečinili domácím zlo. Podobné pohanské praktiky jsou zdokumentované nejen u Keltů, ale také i u Germánů, Slovanů, Finů a Laponců.

Strach z duší zesnulých (ve skutečnosti ze zlých duchů, neboť dle křesťanské teologie duše zesnulých nemohou škodit živým), kteří škodí své bývalé komunitě je původcem právě oné strašidelné atmosféry, spojené s Halloweenem. Představa, že by nějaký křesťan měl strach z duší svých rodičů a prarodičů a snažil se jich udobřit lidskými oběťmi je absurdní.

Obcházení domů v období Halloweenu má svůj původ z praxe druidů, kteří chodili od domu k domu a žádali oběti. Ti, kteří něco dali, dobytek anebo člověka (nejraději pannu či dítě, neboť oběť nevinné bytosti je pro duchy nejlepší), byli zahrnutí do modliteb. Kdo omítl, tem byl zahrnutý do prokletí. Nevděčným se na dveře namaloval hexagram, aby zlí duchové věděli, kde mají jít.

Tom Sanguinet, bývalý keltský kněz, dodává: „Když dáte „halloweenovou sladkost“, ve skutečnosti přinášíte oběť falešným bohům. Tím se zúčastňujete modloslužby.“

Dýně, také u nás známé jako součást folkloru, sloužily za viditelné označení těch domácností, které už přinesly oběť a uctívají boha smrti. Většinou je umisťovali samotní druidové jako odměnu za poskytnutou oběť. Svatý Augustin píše, že všichni bohové pohanů jsou zlí duchové.

I kdyby někdo z nás nepoznal kontext pohanských rituálů, které jsou ve své podstatě univerzální, tak jako je ďábel univerzální, tak podle vizuální prezentace musí i ten nejnaivnější člověk vidět, že tato forma zábavy má všechny znaky, které byly vždy v křesťanství připisované satanizmu a v pohanství zlým duchům a bohům smrti.

Většina „zábavních“ prvků Halloweenu je odpozorovaná z pohanských rituálů. Časté jsou například umělohmotné lebky nastrčené na plotě. Tuto praxi můžeme pozorovat u čarodějnic v lidových pohádkách, kam se dostala jako tradice známá z pohanských dob evropských etnik. Baltazar Diaz del Castillo, šokovaný Cortézův voják, popisuje ve svých pamětech: „Byly to lebky obětí šíleného satanistického kultu Aztéků, který si vyžádal ročně tisíce lidských obětí.“

Že čarodějnictví není jen výmyslem „bláznivých křesťanů“, jak se tvrdilo v osvícenském 19. století, to ví všichni misionáři, kteří přišli do kontaktu s africkými šamany anebo s jihoamerickými kulty woodoo, hoodoo a macumba. Převlékat se za čarodějnici tedy není hra, je to příprava dětí na pohanství a službu ďáblovi.

Katolickým řešením je úplné odmítnutí jakékoliv vazby na Halloween a důkladné pojmenování pohanského a satanistického charakteru tohoto svátku. Postoj kněží je jednoznačný: „Kdo si bude zahrávat s nečistýmy silami a bude akceptovat podobné kulturní podměty, tak ten se dostává do ohrožení, že ztratí svou duši. Jakýkoliv kompromis je nemožný.