1. březen 2021

Nejen v souvislosti s postní dobou, ale i s ohledem na současnou pandemii a od ní se odvíjející problémy a změny v našich životech, nás může v tomto čase více trápit odpověď na otázku po smyslu utrpení, smyslu kříže. Nevyčerpatelná studnice inspirativních odpovědí je samo Písmo svaté, zejména slova proroků (Izaiáš, Jeremiáš, Ezechiel...), knihy Pláč, Jób..., slova našeho Pána Ježíše Krista... Mnohdy však odpovědi na své otázky nenacházíme. Bůh jakoby mlčí, respektive dává prostor nám a tomu, k čemu dospějeme sami. Zda se zastavíme, obrátíme, něco změníme, otevřeme se...

V jednom fejetonu nedávno na věčnost povolaného kněze P. Jana Rybáře S.J. jsem zaznamenal hezký příběh vedoucí k lepšímu pochopení smyslu utrpení - kříže. Tedy... Vynálezce T. A. Edison (mimochodem od roku 1902 držitel patentu na výrobu elektromobilu) ve své vyhlášené zahradě pěstoval nádherné růže. Návštěvníci museli při vstupu do zahrady procházet turniketem a s vypětím všech sil při jeho průchodu otáčet čtyřramenným křížem osazeným v jeho středu. Jinak by se dovnitř zahrady nedostali. Jeden z hostů se divil, proč zrovna toto nepraktické zařízení vyžadující vynaložení takové námahy, komplikuje vstup do zahrady. Důvody však byly hodné Edisona. Každý z návštěvníků procházející turniketem, lopotným otočením jeho kříže vyčerpal 35 litrů vody do zásobníku na střeše.

V tomto příběhu připomínaném P. Janem Rybářem tak můžeme na smysl kříže  pohlédnout metaforou. Ano, smysl kříže nám není vždy zřejmý, protože neodpovídá našim představám o tom, co je pro nás dobré, co je spravedlivé, úctyhodné, co je štěstím, radostí atd. I návštěvníci se s křížem turniketu lopotili jeden za druhým s nevolí, aniž by tušili jeho význam a smysl. V důsledku své námahy však nevědomky přispívali k budoucnosti zahrady a její kráse, podíleli se na jejím rozkvětu a nádheře.  Zdánlivě nesmyslný, vyčerpávající, těžce se otáčející kříž turniketu měl svůj skrytý, ztěží odhalitelný smysl.

I utrpení a kříž našich životů má nepochybně svůj význam a smysl. Je však nasnadě, že je nám často nezřetelný a těžce přijatelný. Žít v nás tak musí naděje a víra (díky našemu Pánu Ježíši Kristu), že v posledku má utrpení a kříž vždy smysl, byť nám není okamžitě zřejmý a nevidíme ho pohledem svých očí, rozumu či srdce. Stojí jistě za připomenutí slova Václava Havla o pravé naději, která nás mohou povzbudit v očekávání dnů příštích: "Naděje není to přesvědčení, že něco dobře dopadne (podle našich představ), ale jistota, že to něco má smysl - bez ohledu, jak to (z našeho pohledu a pro nás) dopadne."

Požehnané dny doby postní v blízkosti Boha živých...