2. březen 2025

Lukáš 15,20    A tak se vydal na cestu k domovu. Otec ho už z dálky uviděl a plný soucitné lásky mu vyběhl naproti, objal ho a políbil.

Nedávno se jedna kamarádka svěřila ve skupině přátel, že její manžel bude v novém zaměstnání vyjíždět každý měsíc na 14 dnů do zahraničí. Zastírajíce své obavy z toho, jak sama zvládne péči o dvě školou povinné děti a domácnost, poznamenala s předstíraným veselím, že ho asi „vymění“.

Jejímu nápadu nikdo netleskal. Nastal čas pro slova povzbuzení a útěchy. Něco jako „…zvládneš to!“ Taky v té souvislosti zaznělo, že „dobří holubi se přece vracejí…“. Ano, určitě a je to dobře. Pak ale přišel možná ještě důležitější dovětek: „…musíš jim ale nechat otevřený holubník!“

Pane jo, to je ono! Nelze jen spoléhat na sílu pout a míru stesku po domově. Je třeba vzbuzovat touhu po návratu a jít návratu otevřeností naproti… Otevřeností srdce, duše, mysli, náruče… Otevřeností v úsměvu tváře i jiskře v oku. Otevřeností v odevzdání se druhému. Bez příkras a falše. Pak teprve stojí návrat odkudkoliv kamkoliv skutečně za to. Hodně šťastných návratů přeji i vám...