18. květen 2020

Dnes kromě 6. neděle velikonoční také máme den modliteb za pronásledované křesťany. Křesťané jsou totiž nadále nejpronásledovanější náboženskou skupinou a útlak stále roste. Hledal jsem podrobnější statistiky a jsou opravdu zarážející: na světě je přes 260 milionů pronásledovaných křesťanů, to je číslo, které si moc nedokážeme představit. Jiné číslo už si ale dokážeme představit - každý 8. křesťan je pronásledovaný a utiskovaný pro svoji víru.

Otec arcibiskup Jan nám kněžím poslal pastýřský list, ke kterému přiložil dopis Moniky Kahancové, výkonné ředitelky Křesťanské mezinárodní solidarity, ze kterého vám většinu nyní přečtu:

Křesťané považují náboženskou svobodu za nejdůležitější ze všech lidských práv, protože přímo souvisí s věčným osudem člověka, se smyslem života v čase a věčnosti. Náboženská svoboda znamená, že každý člověk může svobodně vykonávat, hlásat a také měnit svou víru, aniž by mu v tom bránila společnost a stát. Toto právo je vlastní každému člověku ve smyslu přirozeného práva, a je tedy založené na přirozené důstojnosti každého jednotlivce. Náboženská svoboda není závislá na názorech a rozhodnutí druhých, ani na mínění většiny, státu nebo většinového náboženství. Tento velkorysý koncept náboženské svobody nám poskytuje měřítko pro posuzování diskriminace a pronásledování křesťanů nejen v muslimských zemích, ale bohužel stále více i v buddhistických a hinduistických systémech. Situace menšin, jako jsou Židé a křesťané, je v různých muslimských zemích velmi různá. Je ale možné učinit obecné prohlášení: téměř v žádné zemi s muslimskou většinou není náboženská svoboda plně zaručena a realizována. Pod tlak se dostávají křesťané i na Západě. Jejich názory a postoje překáží stále silnější sekularizaci i islamizaci.

Je příznačné pro sekularizovaného „ducha doby“, že utrpení a svědectví křesťanů, jakkoliv velké a zřetelné, není v centru pozornosti veřejnosti. V době, která se považuje za moderní, osvícenou a progresívní, máme povinnost být na straně lidí, kteří jsou za svou víru šikanováni, biti, mučeni a vražděni. Solidarita s pronásledovanými má biblický základ v prvním listu apoštola Pavla Korintským – „Trpí-li jedna část, trpí s ní části všechny“ (12.26). V praktické rovině jsou křesťané často jediní, kdo mohou pomoci. Buďme proto s pronásledovanými křesťany v modlitbách alespoň o 6. neděli velikonoční!

Jak tento den modliteb souvisí s dnešními liturgickými texty? Už ve vstupní modlitbě mše svaté jsme se dnes modlili:

„Dej, ať prožíváme velikonoční dobu tak opravdově, aby se naše spojení se vzkříšeným Kristem trvale projevovalo v celém našem životě.”

I proto v 1. čtení slyšíme o apoštolu Filipovi a o tom, že se „celé město z jeho slov a skutků převelice radovalo”

Na to pak krásně navazují žalmistova slova: „Řekněte Bohu: "Jak úžasná jsou tvá díla!“ Pojďte, slyšte, všichni bohabojní, chci vyprávět, co prokázal Bůh mé duši.”

A tak i my se snažme být jako apoštol Filip! Kde jej DS vedl, snažil se být druhým blízko. Takže buďme i my pozornými k jemnému hlasu DS, nebojme se v Jeho síle vykročit k druhým a vyznat svoji víru, nebojme se podělit o svou radost a radost z víry, o to, co prokázal Bůh mé duši, aby tuto radost mohli zažít i všichni ostatní.

Vždyť k tomu nás dnes povzbuzuje i svatý Petr: „buďte stále připraveni obhájit se před každým, kdo se vás ptá po důvodech vaší naděje”. Jak aktuální je tato výzva obzvláště v této době epidemie všichni vidíme.

Možná si ale říkáte stejně často jako já: „jak mám o Tobě svědčit, Bože? Vždyť se o Tobě před druhými stydím mluvit. Stydím se i přiznat, že jsem křesťanem.”

Ale Pán odpovídá: „já budu prosit Otce, a dá vám jiného Přímluvce, aby s vámi zůstal navždy: Ducha pravdy. … Nenechám vás sirotky.”

A tak v modlitbě společně vyprošujme každému z nás a o to víc všem pronásledovaným a jakkoliv utiskovaným pro víru, ať nám Pán v hlásání radostné zvěsti pomáhá v síle Ducha Svatého.