Dějiny jsou matkou moudrosti

11. březen 2020
Kdykoliv sledujeme zpravodajství ať se týká jakéhokoliv média, vždy se informace týkají nového koronaviru. Mám pocit, že je to něco neuchopitelného, čeho bychom se měli bát a zatím si ani nedokážeme představit, kam až se situace dostane.
Při pročítání zpráv na internetu mne zaujala jedna, o kterou bych se chtěla s Vámi podělit. Mezi lety 589 a 590 propukla prudká epidemie moru. Epidemie pustošila nejen byzantský Východ, ale také západní franskou říši. Samotní římští občané pokládali tuto epidemii za Boží trest za zkaženost města. První římskou obětí moru byl papež Pelagius II., který zemřel 5. 2. 590. 3. října 590 byl zvolen Řehoř novým papežem a přijal jméno Řehoř I.
V chrámě sv. Sabiny vyzval Řehoř Římany, aby zkroušeně jako kajícníci následovali příklad obyvatel Ninive. "Rozhlédněte se kolem: hle meč Božího hněvu se rozmáchl nad veškerým lidem. Nečekaná smrt nás vytrhuje ze světa a nedopřává nám ani minutu času. Ve stejné chvíli kolik je zde kolem nás těch, které postihlo zlo, aniž by mohli pomyslet na pokání."
Řehoř nařídil sedminásobné litanie, procesí vycházející ze sedmi různých kostelů směrem k vatikánské bazilice za zpěvu litanií, aby usmířil Boží hněv. To je původ tzv. "Litaniae maggiori" neboli prosebné dny, kdy prosíme Boha, aby nás uchránil před protivenstvím.
Římem kráčelo sedm průvodů mezi starými budovami. Lidé kráčeli pomalými krokem bosí, hlavy měli pokryty popelem. Když tyto průvody procházely městem, ponořeny do pohřebního mlčení, mor dorazil s takovou prudkostí, že v krátké době jedné hodiny zemřelo osmdesát lidí, padli mrtví na zem. Ale papež Řehoř I. nepřestal ani na chvíli povzbuzovat lid, aby pokračoval v modlitbě.
Dle legendy aurea Jakuba z Varazze byl na přání papeže v průvodu nesen obraz Panny Marie, který namaloval evangelista sv. Lukáš. Jak se obraz krok za krokem blížil, vzduch se stával zdravější a čistší a nákaza moru se rozpouštěla, jako by nemohla snést jeho přítomnost. Když kajícníci došli k mostu, spojující město s Hadriánovým mauzoleem, náhle bylo slyšet sbor andělu, kteří zpívali: 'Regina Coeli, laetare, Alleluja – Quia quem meruisti portare, Alleluja – Resurexit sicut dixit, Alleluja!' Řehoř odpověděl silným hlasem: 'Ora pro nobis, rogamus, Alleluja!'" Po zpěvu andělé utvořili kruh kolem obrazu Panny Marie, a když Řehoř pozvedl zrak, spatřil na vrcholu hradu Anděla, který utíral meč skropený krví a ukládal ho do pochvy na znamení, že trest je u konce.
Pokud se ptáme ve svých modlitbách co máme dělat, najdeme vždy odpověď na jakoukoliv otázku. Myslím, že jedině modlitba a pokání nás může zachránit, stejně jako obyvatele Ninive nebo Říma. Kdo jiný než Matka Boží nám může ukázat tu správnou cestu. Ona tak činí neustále, přimlouvá se za nás a nabádá nás k vnitřnímu obrácení. Když se příliš vzdálíme, přichází za námi. Ve všech zjeveních – La Sallete – Lurdy – Fatima – Amsterodam -a Medjugorje nám připomíná, jak máme žít, abychom odvrátili Boži hněv. A doba postní nás přímo vybízí, k tomu abychom změnili svůj život a upřeli svůj zrak ke kříži. Ano život v Ninive je pro nás velmi vzdálený, mnozí z nás ani nevíme, že kdysi existovalo takové město. Řím šestého stolení si dokážeme představit lépe. Mějme víru a stejnou vytrvalost v modlitbě jakou měl papež Řehoř I., Potom společnými modlitbami i kajícím chováním můžeme usmířit Boha, neboť Panna Maria nám svými přímluvami bude pomáhat.