20. srpen 2015

Pravidelně s příchodem tepla a slunce se začínáme těšit na dovolenou. Někdo začíná hledat zajímavá místa, která bych chtěl navštívit, jiní jsou spokojeni doma a užívají si všedního lenošení. Nakonec ta dovolená uteče všem stejně rychle. Než se nadějeme, je již po ní.

Není to tak dávno co nás příbuzní, kteří služebně pobývali v Moskvě, pozvali do Moskvy na dovolenou. Stejně jako panoráma Prahy tvoří spoustu věží a věžiček jejích chrámů, tak i na území Moskvy, nalezneme množství chrámů a klášterů. Některé jsou známé, jiné jsou pro návštěvníky neznámé, ale díky významu v historii města stojí za návštěvu např. Kremelské chrámy, Rajský klášter, Klášter novicek, kostel Panny Marie Pomocné.

Jedním z velkých zážitků, které zůstanou v paměti, byla návštěva Chrámu Krista Spasitele v Moskvě. Oficiální název je Katedrální církevní chrám Krista Spasitele (ve jménu Narození Krista) a je sídelním chrámem patriarchy ruské pravoslavné církve. Je největším pravoslavným kostelem na světě, šířka chrámu je 85 metrů a výška 103 metrů, je vystaven v ruském byzantskému slohu a pojme v době bohoslužeb až 10 000 věřících.  Chrám má velmi pohnutou historii, byť by se začala psát v roce 1812. V minulosti na jeho místě stával Alexejevský klášter, který byl zbořen, aby uvolnil své místo pro nový chrám.  Abatyše tohoto kláštera, dle ústního podání, měla místo proklít a předpovědět, že na něm nic dlouho stát nebude. V té době nikdo nemohl tušit, že její slova budou naplněna a více než 60 let na tomto místě nebude nic postaveno, co by chrám připomínalo. Byl zde „pouze“ obří otevřený bazén.

K chrámu jsme přicházeli z blízké stanice metra Kropotkinskaja. Překvapilo mne, kolik lidí se zde nacházelo. U vchodu do areálu chrámu stála socha cara Alexandra II, za jehož podpory byl chrám téměř dostavěn, zemřel 1. března 1881.   Prošli jsme prostranstvím a vstoupili jsme do chrámu vysokými zdobnými dveřmi. U vchodu bylo upozornění na zákaz focení a telefonování. Nikdo z mnoha přítomných toto nařízení neporušoval. Prošli jsme důslednou prohlídkou, při níž bylo kontrolováno, zda naše oblečení splňuje předpis. Žádná tílka, kraťasy nebo krátké sukně; pánové pouze v dlouhých kalhotách a minimálně tričko, dámy musí mít zahalená ramena i hlavu. Protože do chrámu vstupuje množství lidí, bylo možno pozorovat, že nikdo předepsaná pravidla neporušoval, pokud ano, potom to byl cizinec.

 Ve tvářích lidí bylo možno pozorovat úctu ke "svatým místům“, lidé se modlili, zapalovali svíce. Při takovém množství přítomných však nebylo možno zaznamenat "ruch“ způsobený hlasitým mluvením. Můžu říci, že jsem nedokázala procházet chrámem a "obdivovat jeho výzdobu“, spíše jsem pociťovala přítomnost Boží na tomto místě. Následně jsem zjistila, že to nebyla návštěva "něčeho velmi okázalého a zajímavého“, spíše to byla pouť v pravém slova smyslu. Byla to návštěva místa, kde lze najít Boha, hovořit s ním, byly to okamžiky ztišení a modlitby.  Současně jsme svoji víru mohli prožívat s lidmi kolem nás. V jejich chování bylo vidět, že vírou žijí nejen v neděli, ale v každý den. Téměř 70 let, byla v této zemi víra tvrdě potlačována a krutě trestáni všichni Ti, kteří ji neodložili..., hlavní chrám byl zničen na dlouhých 60 let.

Pochopila jsem zde úctu, kterou pan kardinál Špidlík věnoval ruskému pravoslaví, které často zahrnoval do svých přednášek.  Pochopila jsem zde také, že díky utrpení kterým prošel lid této země, může být zrozena víra skutečná, pevná, kterou lze žít samozřejmě, každodenně a bez obdivu jiných. Pochopila jsem také jakým velkým znesvěcením chrámu bylo vystoupení punkové skupiny.  

V roce 1812 vznikla myšlenka o vybudování chrámu k oslavě vítězství nad Napoleonem při jeho tažení do Ruska. Po prvním neúspěchu vystavět chrám na Vrabčích horách v r. 1817, bylo carem Mikulášem I. vybráno místo na břehu řeky Moskvy a 10. září 1839 bylo započato se stavbou. Stavba trvala 44 let a spolykala 15 miliónů rublů. Kopule byla zdvižena v roce 1849, na její zdobení bylo spotřebováno 425 kg zlata. 26. května 1883 byl chrám slavnostně otevřen za účasti cara Alexandra III., obřad vedl moskevský metropolita Joannikij. Přízemí chrámu sloužilo jako galerie památníku vítězství nad Napoleonem. 1000 m2 ploch zdí pokrývaly reliéfy z carrarského mramoru, zobrazující slavné vojevůdce, pluky a bitvy z té doby.

Chrám se stal, kde se udály mnohé kulturní a společenské akce. Pěvecký sbor tohoto chrámu vynikal vysokou uměleckou úrovní. Konaly se zde korunovace, celonárodní slavnosti. Hlavní církevní svátek chrámu - Narození Páně byl Moskvou každoročně slaven jako svátek vítězství nad Napoleonem. Chrám byl otevřen až do roku 1929. V roce 1931 rozhodl Stalin, že na tomto místě bude stát Palác sovětů. Několik měsíců probíhala urychlená demontáž budovy. Díky ní se podařilo zachránit výzdobu a vybavení chrámu. Chrám byl zničen dvěma výbuchy. Odstranění trosek trvalo ještě téměř půl druhého roku.  Vzhledem ke druhé světové válce zde Palác sovětů nikdy nebyl vystavěn.

Na místě chrámu byla dlouhá léta zatopená základová jáma, která byla v roce 1960 využitá k výstavbě  největšího koupaliště na světě – Bazén Moskva.

V roce 1992 vznikla veřejná sbírka na obnovu, při niž bylo vybráno více než 200 milionů dolarů. 1993 dochází k uzavření koupaliště z důvodu havarijního stavu. Ruská pravoslavná církev proto uplatnila nárok na své bývalé vlastnictví. 7. ledna 1995 patriarcha Alelej II. položil základní kámen nového chrámu. Stavba trvala čtyři roky a byla dokončena k 850. výročí založení města Moskvy. Chrám byl otevřen 31. prosince 1999, 19. srpna 2000 došlo k vysvěcení chrámu.  Jelikož chrám není přesnou kopií originálu, vnitřní výzdoba neodpovídá původní. Vnitřní prostory jsou bohatě zdobeny 9.000 m2 plochy je pozlaceno, dále jsou v alabastru vyryta jména zemřelých vojáků a také jména sponzorů, kteří podpořili vznik chrámu. V podzemí chrámu jsou umístěny podzemní garáže a restaurace. Dne 17. května 2007 se v chrámu uskutečnilo znovusjednocení ruské pravoslavné církve, která byla rozdělena v letech 1927-2007.