21. červen 2022

Slavnost Těla a krve Páně (Slavnost Boží tělo) je svátek řimskokatolické církve, kterým se zdůrazňuje skutečná přítomnost Ježíše Krista jako Boha i jako člověka v eucharistii.

Papež Urban IV. roku 1264 ustanovil eucharistický svátek pro celou církev. Zavedení svátku zdůvodnil ve své bule Transiturus, kde rozvinul nauku o eucharistii jako oběti i jako hostině. Až Jan XXII. se zasloužil o celocírkevní rozšíření Slavnosti Těla a Krve Páně. Na tvorbě bohoslužebných textů pro slavnost se významnou měrou podílel teolog sv. Tomáš Akvinský - hymnus Lauda Sion Salvatorem (Sióne chval Spasitele) a Adoro te devote (Klaním se Ti vroucně), dále chorál Pange lingua gloriosi corporis mysterium (Chvalte ústa). V českých zemích se konaly eucharistické slavnosti již od roku 1390.

Datum slavnosti není stálý, řídí se datem Velikonoc příslušného roku. Po svátku Seslání Ducha svatého, následuje neděle Nejsvětější Trojice a čtvrtek po ní je vyhrazen slavnosti Těla a krve Páně, který lze přenést na následující neděli. Mše svatá má slavnostní charakter. Podle místních zvyklostí bývá mše svatá zakončena buď adorací před vystavenou svátostí oltářní nebo je monstrance s eucharistií nesena v průvodu z kostela. Na čtyřech předem stanovených a upravených místech se koná krátká pobožnost. Průvod Božího těla nese často prvky jisté okázalosti (baldachýn, družičky sypající okvětní lístky – tzv. troušení, kadidlo, někdy i vyzvánění zvláštním mobilním zvoncem). Věřící katolíci tímto projevem vzdávají nejvyšší úctu Ježíši Kristu.

Díky skupinkám, které se zapojily do práce v synodálním procesu, byly i v naší farnosti upraveny čtyři oltáře kolem kostela. Bylo to uvedení myšlenek synody do života farnosti, tak jak bylo zmíněno v pastýřském listu arcibiskupa monsignora Jana Graubnera, který se četl při mši svaté.

První oltář, který byl umístěn pod křížem u vchodu kostela, byl připraven společenstvím Seniorů. Obrázek Božského srdce nám připomněl slova P. Ježíše sestře Markétě Marii Alacoque: „Toto je srdce, které tak milovalo lidi, že jim dalo vše, co mělo a na oplátku se mu dostává jen neúcty, nevděku a chladu.“ U tohoto oltáře jsme se modlili za Církev, Sv. otce, biskupy a kněze. Prosili jsme za nová kněžská a řeholní povolání. Po modlitbě a písni otec Tomáš žehnal nejen všem přítomným, ale celé farnosti a obci. Tímto způsobem byla ukončena modlitba u všech oltářů.

Druhý oltář, stojící u misijního kříže byl připraven farníky. Kříž ozdobený břečťanem vzbuzoval naději a soška Pražského Jezulátka nám připomněla modlitbu Benedikta XVI. „Dopřej všem lidem, Ježíši, aby porozuměli poselství Božího narození, aby pochopili, že jsi přišel darovat celé lidské rodině světlo, radost a pokoj.“ U tohoto oltáře jsme se modlili za křesťanské rodiny, prosili jsme za naše manžele, za všechny děti, rodiče i prarodiče.

Třetí oltář připravili naši malí misionáři. Jejich oltář byl zdoben misijními šátky a křížem, který děti sami vyrobily. Barvy svící odrážely barvy jednotlivých kontinentů, jak je známe z misijních nedělí. Misionáři se snaží šířit víru všude kolem sebe, jejich hranicí je celý svět. U tohoto oltáře jsme se modlili za naše společenství, za naši farnost i obec, prosili jsme za uzdravení našich vztahů za požehnání farnosti a celé obci.

Čtvrtý oltář připravilo společenství Modliteb matek. Na oltáři byl umístěn kříž a růžové kamínky ve tvaru malých pyramid a kytice lilií. Naše maminky plně vystihly symboly, které umístily na oltář. Lilie, odráží panenství P. Marie, která se pod křížem stala matkou nás všech. Každý z nás neseme svůj kříž, zvláště maminky, které díky pomoci a důvěře v Matku Boží, často pomáhají nést kříž i svým dětem. Kamínky odráží bolesti, které děti, aniž si to samy uvědomují, způsobují svým maminkám… U tohoto oltáře jsme děkovali Pánu Bohu za milosti, které jsme obdrželi.

Slavnost byla ukončena v kostele slavnostním požehnáním, při kterém zaznělo děkovné Te Deum.

Po mnoha letech prošel eucharistický průvod obcí kolem více oltářů. I když silný vítr ztěžoval všem obětavým rukám práci se zdobením oltářů, přece každý oltář byl připraven tím nejkrásnějším způsobem a s láskou, aby na něm alespoň na malou chvilku mohla být položena monstrance s Nejsvětější svátostí.

Moderní technika má občas své stinné stránky, jako je čekání na přejezdu ve Spytihněvi, díky tomu se otec Tomáš zpozdil. Mše svatá tak mohla začít o více jak patnáct minut později, a právě čekání nám připomnělo trpělivost a pomohlo ke ztišení, abychom mohli celou Slavnost lépe prožívat.

Skupina družiček trousila okvětní lístky ze svých plných košíčků a věřím, že všechny maminky a babičky alespoň na okamžik vzpomněly, kdy ony samy v krojích či sněhobílých šatičkách také kráčely v průvodu a sypaly květy, aby cesta, po které kněz nese monstranci, byla krásná a odrážela krásu stvořených květů.

Mám za to, že v dnešní těžké době, kdy se na nás hrnou zprávy odrážející vše negativní, právě tato slavnost nám přinesla poznání, neustálé Boží přítomnosti a také jsme mohli nalézt jistotu, že On nás nikdy neopustí, pokud zůstaneme Bohu věrní.

U každého oltáře kněz žehnal nejen nám, kteří jsme přijali účast na Slavnosti, ale všem obyvatelům Halenkovic, bylo žehnáno na všechny světové strany naší obce. Ať spočine Tvé požehnání Bože na nás a na našich dětech…

Na závěr patří upřímné poděkování všem, kteří se jakýmkoliv způsobem zapojili do letošních příprav Slavnosti Těla a krve Páně. Určitě to nebylo poprvé a současně naposledy, kdy jsme v eucharistickém průvodu kráčeli naší obcí, modlili se a prosili o požehnání pro všechny s nimiž zde žijeme a vytváříme společenství. Další Slavnost nás čeká již v neděli 11. června 2023.

 >