3. říjen 2021

Děti nám, díky Bohu, začaly navštěvovat znovuotevřené školy a jejich vzdělávání tak má zase nějaký řád a smysl. Neučí se však jen děti, ale i my dospělí, a to skutečně po celý život. Pojďme si tedy dnes zopakovat, co se vlastně skrývá pod pojmem „bohoslužba“…

Asi tušíte, že bohoslužbou není jen čas proseděný v kostelní lavici ve společenství souvěrců, navíc za přesně stanovených pravidel (ritus) vedené liturgie. Ano přátelé, bohoslužbu je nutno a možno chápat daleko šířeji, než ji spojovat pouze s účastí na liturgickém shromáždění věřících.

Biblická dějeprava, tedy texty Starého zákona (knihy Samuelovy, knihy Královské a knihy Paralipomenon-tj. knihy Kronik) hovoří o bohoslužbě jako o činění toho, co je správné v Hospodinových očích. A zde je pole neorané, pole našich vlastních životů, kde můžeme konat onu výhradní bohoslužbu, tedy to, co je správné v Hospodinových očích. Každé údolí ať je vyvýšeno, každá hora a pahorek sníženy, pahorkatina ať v rovinu se změní a horské hřbety v pláně (Iz 40,4). To předpokládá rozboření námi zbudovaných posvátných návrší „bohů“, ať už je uctíváme a pojmenováváme jakkoliv.

Vždy bude jejich pravým jménem Zlo v podobě mamonu, pýchy, touhy po slávě a moci, závislosti na alkoholu a drogách… Obrat k výhradní bohoslužbě Hospodinu a opuštění modloslužby není úkol pro buldozer, ale je nepochybně třeba obrovské vnitřní síly, jakou buldozer má, aby byl takový obrat úspěšný a úplný. Tak bych nám přál, aby těm našim „buldozerům“ nedošlo palivo v podobě pevné víry a naděje dané nám učením a životem našeho Pána Ježíše Krista a dokázali jsme proměnit naše životy v jednu velkou a krásnou bohoslužbu Hospodinovu. A zplanýrovali jsme tak navždy propasti a pahorky ve svých srdcích…

A co dodat závěrem? Možná nás posílí opět slova proroka Izaiáše (41,10): „Neboj se, vždyť já jsem s tebou, nerozhlížej se úzkostlivě, já jsem tvůj Bůh. Dodám ti odvahu, pomocí ti budu, budu tě podpírat pravicí své spravedlnosti!“