7. červen 2014

V neděli 1. června 2014 přistoupilo poprvé ke stolu Páně 13 dětí. Tento den byl významným nejen pro děti a jejich rodiny, ale pro celou naši farnost. Obloha byla od rána bez mráčku, děti plné očekávání a nervozity a maminky, babičky i tetičky zadržovaly slzy dojetí. Někdy vypadá, že víra v naší farnosti zaniká, avšak tento den byl důkazem, že Pan Ježíš mezi námi stále přebývá a volá k sobě ty nejmenší, aby žili v Jeho pravdě a šířili dál Jeho jméno.

Mám to štěstí sledovat kroky těchto dětí již od mateřské školy, některé z nich chodí do kostela s rodiči již od útlého věku, jiné se rozhodly pro tento důležitý životní krok samy. Všem rodičům patří obrovský dík za to, že svým dětem umožnili vykročit na pouť do božího království.

Je zde však jeden velmi důležitý člověk, díky kterému byl náš kostel v tento slavný den naplněn k prasknutí. Je jím
otec Bohumil, který si svou láskou a svou opravdovou lidskostí získal srdce nejen našich nejmenších.

My kteří jsme ke stolu Páně také před lety přistupovali poprvé jsme si určitě při mši svaté tento den vybavili. Mnohým z nás se vlila do srdce velká vlna boží lásky, možná jsme se zamysleli nad tím, zda naše víra lety neotupěla a nestala se něčím všedním. Budujme svou víru, ukazujme dětem, že být dobrým křesťanem neznamená jen jít v neděli na mši svatou a párkrát za rok ke svátosti smíření. Modleme se za naše děti, aby jejich víra byla pevná jako skála, za jejich rodiče, aby byli laskaví a trpěliví a za celé naše farní společenství, abychom byli našim nejmenším příkladem nekonečné boží lásky.

A hlavně nezapomeňme, že: "Poznají nás po lásce křesťany".

Zážitky dětí z 1.sv. Přijímání

• Saša Pavelková:

  Nejlepší bylo, jak jsme kráčeli do kostela a jak jsme se fotili a dostávali od pana faráře dárky - růženec a knížku Poklady pod sněhem.

• Vendulka Horková:

  Na 1. sv. přijímání se mi líbilo, jak jsme nesli karafiáty a většina dětí s pokleknutím měla problém. A jak jsme si mohli jít pro hostii.

• Anetka Nádvorníková:

  Na 1. sv. přijímání se mi líbilo, jak jsem jedla hostii a držela jsem svíčku a málem jsem to sfoukla na Kryštofa. Jak jsme přicházeli, já jsem to málem nestihla a rychle jsem utíkala. Pan farář mě přivítal a to je konec.

• Kryštof Trvaj:

  Líbilo se mi, jak jsme přijímali hostii a nosili dary.

• Anetka Bohunová:

  1. svaté přijímání se mi líbilo. Škoda, že je jen jednou za život. Docela se mi líbila atmosféra. Trochu jsem si připadala jako princezna.

• Vendulka Pavelková:

  Milý pane faráři 1. sv. přijímání se mi moc líbilo. Bylo to krásné.

• Katka Jelínková:

  1. sv. přijímání se mi líbilo. Jak jsem ochutnala hostii (tělo Boží), měla jsem krásný pocit u srdíčka

Co říká o. Bohumil?

"Co budeme u toho prvního svatého přijímání dělat?" ptá se mne jedna dívenka při přípravě a její pohled s šibalským úsměvem mne přivádí do rozpaků. Uvědomuji si, že eucharistie je to největší a nejúžasnější, co jako kněz mohu zprostředkovat. Slavnost prvního svatého přijímání je proto mou "srdeční záležitostí". Zároveň si celý svůj kněžský život lámu hlavu, jak mám mluvit o svátostech, o Bohu, o Lásce, jak mám vysvětlit a pojmenovat věci neuchopitelné do slov?

Ale copak je nutné všechno vysvětlit? Děti jsou neobyčejně vnímavé a vlastní látkou mše svaté jsou věci pro člověka tak základní a přitom tak obyčejné, jako je chleba a víno, jídlo a pití. Skutečnosti, jakými se každý člověk udržuje naživu a v dobré náladě a kterým tedy každý "rozumí". Přijímání jídla je naprosto základní věc, která naznačuje, že člověk nežije sám ze sebe, ale z toho, co přijímá a dostává. Myslím si, že děti intuitivně chápou, že obřad prvního svatého přijímání je radostnou slavností, při níž dostávají svátostný pokrm – svaté přijímání - jako dar a posilu k dobrému životu. Upřímně se raduji z jejich pozitivních zážitků. Člověk zapomíná, co kde slyšel nebo viděl, ale velice dobře si pamatuje, jak se kde cítil. Jestli si děti ze slavnosti prvního svatého přijímání odnášejí, že to bylo hezké, že je má Pán Bůh rád a že jsou pro něho důležití a vzácní, pak jim tuto nesmírně důležitou životní zkušenost už nikdo nevezme.