5. květen 2014

Třetí neděli po Velikonocích slavíme na Halenkovicích pouť. Tato slavnost se stala (podobně jako v jiných obcích a městech) samozřejmým zvykem, že si možná ani neklademe otázky: Proč něco takového vlastně děláme? Co touto tradicí vyjadřujeme? Co si tím připomínali naši předkové?

Slovo "pouť" odkazuje na putování, bytí na cestě. My dnes zcela výjimečně chodíme pěšky větší vzdálenosti, a tak už nám chybí praktické zkušenosti dřívějších poutníků. Lidé chodívali na poutě, aby si připomínali, že celý lidský život je "putováním", odněkud někam směřuje. Někde v dálce je cíl pouti, který dává celé cestě smysl, a i v životě, od narození do smrti, někam směřujeme. Náš "Cíl" dává všem radostem i útrapám smysl. Každý cílevědomý poutník proto dokáže přijmout i všechny obtíže spojené s cestou: únavu, hlad či nepříznivé počasí. Dokud má na paměti cíl své cesty, nevrátí se, pokračuje dál, nesejde z cesty. Dnešní člověk se mění z poutníka na turistu či tuláka. Život přestává vnímat jako smysluplný příběh odněkud někam, ale spíše jako hudební klip. Jednotlivé útržky spolu nijak nesouvisejí, děláme to, co nás momentálně baví, a zítra může být všechno jinak. Proto chceme mít stále nové zážitky, rádi nakupujeme nové zboží, toužíme navštívit nové země a mít nové přátele... Život neplyne ani tak vpřed jako spíš cik cak, jak se zrovna hodí či jaký to má efekt. To, co je náročné a vyžaduje oběť, rychle opouštíme.

Turista rád razí nové cesty, chce mít hodně zážitků, vidět, co ještě neviděl. Poutník však raději chodí po vyšlapaných cestách, protože staré cesty a staří přátelé jsou nejosvědčenější. Žijeme dnes v době velkých převratů. Tisícileté a osvědčené stezky se nám zdají příliš úzké, nepohodlné a pomalé. Neměli bychom však zapomínat, že zde máme i velkou odpovědnost za generace poutníků, kteří přijdou po nás. Dnešní vybočování z cesty nejsou jen chvilkové procházky, je to vyšlapávání nových směrů. A budoucí generace se nás jednou budou právem ptát: "Kam jste nás zavedli?" Jsme si jisti, že jsme neztratili směr a že nezavedeme zástupy na poušť, kde ponenáhlu odumře naše kultura i duchovní hodnoty?

Každoroční pouť na Halenkovicích (i jinde) může být malým zamyšlením nad naší životní cestou. Ano odstraňujme zbytečné zákruty upadajících zvyklostí, rozšiřme a vyhlaďme těsné a hrbolaté pěšinky starých světových názorů, ale neměňme směr, opravdový směr k cíli, určený Bohem.