22. prosinec 2014

Vzpomínám na Štědrý večer svého dětství. Bylo mi šest let, když právě o vánoční noci u nás doma nečekaně umřel můj dědeček. Dědeček mě měl moc rád a dával mi zakusit, že jsem pro něj výjimečný vnouček, na kterého si vždy najde čas. A najednou tu už nebyla možnost sednout si mu na klín, obejmout ho, naslouchat mu... Asi je zbytečné podrobně popisovat, jak se najednou celá atmosféra vánočních svátků sesypala. Cukroví přestalo chutnat, na pohádky v televizi nebylo ani pomyšlení, potěšení z dárků, sněhové nadílky a vlastně všeho milého a příjemného, co k Vánocům neodmyslitelně patří, bylo najednou pryč.

Tato okolnost způsobila, že jsem se od té doby vážně ptal, co je vlastně podstatou Vánoc. Je to všechno jenom dojímavá a povrchní nálada u vánočního stromečku se svíčkami, několika hezkými dárky a tklivými koledami? Jistě, všichni máme tajně se sebou trochu soucitu, a proto si rádi dopřejeme alespoň v tomto čase chvíle dobrého rozpoložení a pohody. Na tom opravdu není nic špatného. Ale je to všechno, co se týká Vánoc? Je vánoční radost a pokoj pouze navozenou náladou, do níž se s iluzemi utíkáme, nebo je to opravdu svatá oslava skutečné události, k níž přistupujeme s tajemným chvěním srdce, aby se i na nás uskutečnila?

Vánoce jsou víc než jen utěšující a tajemná nálada a sváteční atmosféra, která rychle opadne, když nás zaskočí něco nemilého. Do ticha vánoční noci zaznívá překvapující zvěst: Bůh vstoupil do našeho světa, stal se člověkem. Učinil náš život svým životem se vším všudy. Přijal i to, čemu my bychom se chtěli vyhnout. Na první pohled se zdá, že se narozením Pána Ježíše nic nezměnilo. Ve skutečnosti je však všechno jinak. Všechno dostalo nový smysl. Vánoce znamenají: Bůh přišel a osvítil noční čas. Noc našich temnot, noc našich nepochopení a bolestných „proč“, noc našich strachů a beznadějí učinil vánoční dobou, svatou nocí. Bůh vyslovil do světa své nejkrásnější slovo, slovo své lásky, blízkosti, něhy...

Rok co rok se snažím hlouběji pochopit a prožít Vánoce a mám vždycky touhu stále znovu vyjadřovat vděčnost za vše, co v životě dostávám, včetně toho, že jsem mohl mít hodného dědečka.

Až budeme rozžíhat svíčky na stromečku, kéž jsou nám tato světýlka připomínkou tiché a posvátné pravdy, že Bůh přece jen přišel a Vánoce s námi slaví.