29. září 2014

Modlitba růžence se může zdát někdy dlouhá a myšlenky se při stálém odříkávání stejných tajemství občas zatoulají někam jinam. Naše ústa i přesto odříkávají, co mají a prsty kloužou dál po malých dřevěných korálcích. Naše duše se spojuje s naší nebeskou matkou a my se necháváme unést Mariiným rodinným albem. Je stejně jako naše album plné radosti i bolesti. Prožíváme s Ní celý její život. Chvíle štěstí i utrpení. Zatímco tiše klečíme v kostele, kráčíme po ulici nebo sedíme ve vlaku, naše srdce se otevírá a proud nekonečné lásky nás pozvedá k nebi. Vzhůru k Otci, k tomu, u nějž náš život začal a u nějž také skončí.

Prostřednictvím modlitby růžence se skrze naši matku Pannu Marii setkáváme s Kristem. Modlitba růžence není, jak se někdy může zdát, modlitbou pár lidí přede mší svatou. Přes den je spousta chvil, kdy můžeme sáhnout po oněch korálcích. Cestou do práce či školy, v čekárně u lékaře či na úřadě. Každá chvíle je ta správná.

Zvedněme tedy hlavu od počítače, sáhněme do kapsy riflí, vytáhněme růženec a modleme se: "Zdrávas, Maria, milosti plná, Pán s Tebou …"