10. únor 2019

Je to již 161 let, kdy se 11. února 1858 zjevila poprvé chudé dívence Bernadetě Soubirousové u Massabielské jeskyně nedaleko Lurd Krásná Paní oděná v bílém rouchu s modrou stuhou kolem pásu. U nohou měla žluté růže. Tak začala historie nejznámějšího poutního místa ve Francii.

Každý rok zde přichází tisíce poutníků (roční příliv poutníků je asi 3,5,milionu) aby zde nalezli nejen uzdravení těla, ale i duše. Duše odráží životní pouť každého člověka. Proto byl také tento den – 11. únor – vyhlášen světovým dnem nemocných.

„24. února zvolala Panna Maria k Bernadetě celkem třikrát naléhavou žádost pro všechny lidi: POKÁNÍ! POKÁNÍ! POKÁNÍ! Přitom prosila Bernadetu, že si přeje, aby se modlila růženec za obrácení hříšníků. Neposkvrněná Panna přišla do Lurd s naléhavým poselstvím: Aby lidstvo, které se vrhalo do ateismu, upevnila ve víře. Aby se lidé vrátili zpět k evangeliu jejího Syna. Aby nám ukázala zbraň proti odvěkému nepříteli nesmrtelných duší, Satanovi. Touto mocnou zbraní je pokání a modlitba svatého růžence.

Blahoslavená Panna nepřišla lidstvo strašit, ale zachraňovat. Cílem a obsahem jejího poselství nebyly na prvním místě zázraky. Neposkvrněná Panna přišla jako naše dobrá matka varovat svět před nevěrou Bohu, která končí osobní záhubou. Přišla varovat před vzrůstající pýchou, která končí masovou záhubou. Přišla varovat před materialismem, který končí záhubou slabších lidí. Neposkvrněná Panna přišla také slabé posilovat ve víře, nemocné uzdravovat na těle i duši, přišla naučit mocné sklánět se ke slabým, přišla oživit lásku, po níž se mají poznat ti, co následují Krista.“

P. Rudolf Kopecký O.Melit.

Jednotlivá zjevení P. Marie Bernadetě v roce 1858

1. zjevení: 11. února 1858
Byl čtvrtek. Děvčata sbírala dříví na břehu řeky Gávy u Massabielské jeskyně. Paní, bíle oděná, má bílý závoj, modrý pás, žluté růže u nohou. Jsou stejné barvy jako její růženec. Potom se společně modlí růženec, Paní probírá zrnka růžence, aniž pohne rty.

2. zjeveni: 14. února 1858
Neděle, Bernadeta si bere svěcenou vodu, aby pokropila "zjevení". Chce zjistit, zda je od Boha. Paní se jen usmívá, společně se opět modlí růženec.

3. zjevení: 18. února 1858
Čtvrtek, jedno ze čtyř nejdůležitějších zjevení. Paní poprvé promluvila. Paní vyzývá Bernadetu, aby za ní chodila každý den po dva týdny. Tak se jí zjevuje, kromě jednoho pondělka a pátku.

4. zjevení: 19. února 1858
Krátké zjevení, ani ne čtvrt hodiny. Bernadeta upadla do extáze po třetím Zdrávasu. Zjevení bylo tiché, bez poselství. Jeden zvláštní okamžik - Bernadeta si vzala s sebou posvěcenou svíci a tak činila i následně.

5. zjevení: 20. února 1858
Asi 30 lidí se společně modlí před jeskyní, Bernadeta v extázi pozorně naslouchá. Na konci zjevení má Bernadeta veliký smutek ve tváři. Nikdo se však nic nedoví z toho, co jí zde bylo řečeno.

6. zjevení: 21. února 1858
Časně ráno v neděli je přítomno asi 100 lidí. Bernadeta opět v extázi. Po zjevení byla poprvé vyslýchána policejním komisařem.

7. zjevení: 23. února 1858
V pondělí se Paní nezjevila. Bernadeta i lidé byli zklamáni. V úterý 23. února zde čeká již na 100 lidí. Bernadeta je asi 1 hodinu v extázi. Pouze pro ni samu bylo určeno sdělení od Paní. Byl zde přítomen doktor Dozous, nevěřící a chtěl dokázat nesmyslnost těchto událostí. Pozoroval Bernadetu zblízka. Výsledkem bylo to, co se v Lurdech stává. Obrátil se k Bohu a uvěřil.

8. zjevení: 24. února 1858
Přítomno asi tři sta lidí. P o k á n í - tímto setkáním s Paní začíná čas pokání. Bernadeta v extázi, její obličej vyjadřuje mnoho smutku. Poselství má velikou důležitost: „Pokání! Pokání! Pokání! Proste Boha za hříšníky! Polibte zemi na pokání za hříšníky!“

9. zjevení: 25. února 1858
Již v pět hodin ráno čeká v zimě a dešti na 300 lidí u jeskyně. Paní žádá Bernadetu, aby se napila vody. Ne z řeky, ale z místa v jeskyni, kde jí ukazuje. Musí vyhloubit jamku v zemi a blátě, též jí trávu. Večer je vyslýchána císařským prokurátorem, který jí vyhrožuje vězením, pokud bude dále chodit k jeskyni.

10. zjevení: 27. února 1858
V pátek 26. února zjevení nebylo. Na místo zjevení bylo přítomno na 600 lidí. Bernadeta se modlila, ale Paní se neukázala. Až v sobotu 27.února, za přítomnosti asi 800 lidi se Paní objevila.

11.zjevení: 28. února 1858
V neděli zjevení nastalo kolem sedmé hodiny ranní. Bernadeta se modlila, políbila zemi, lezla po kolenou jako projev pokání. Později po mši sv. byla Bernadeta odvedena k výslechu.

12. zjevení: 1. března 1858
Shromáždilo se asi 1500 lidi, poprvé byl přítomen při zjevení i kněz. Nebylo žádné poselství.

13. zjevení: 2. března 1858
Poselství kněžím! Na místo zjevení přišlo mnoho lidí. Po zjevení jde Bernadeta navštívit faráře Peyramala, aby mu sdělila přání Paní. „Paní mne žádala, abych šla říci kněžím, že zde má být vystavěna kaple." Kněz jí řekl, aby se té paní zeptala, jak se jmenuje. Dále si dal podmínku: chci vidět rozkvetlý růžový keř na skále u jeskyně uprostřed zimy.

14. zjevení: 3. března 1858
Při tomto zjevení doputovalo k jeskyni přes tři tisíce lidí. V 7 h ráno se Bernadeta modlí, ale Paní nepřichází. Bernadeta odchází domů velmi smutná, dav lidí má nevhodné poznámky. Po vyučování cítí Bernadeta „vnitřní pozvání“ od Paní. Jde se svým strýcem k jeskyni, Paní již na ni čeká. Na otázku jak se jmenuje, se jen usmívá. Kněz znovu opakuje své požadavky.

15. zjevení: 4. března 1858
Přítomno je již na 8.000 lidí. Očekávají veliké věci, nedočkali se. Kněz je neústupný a trvá na svých požadavcích. Navíc požaduje, aby Paní dala peníze na stavbu kaple. Bernadeta není přitahována k jeskyni, nastává přestávka ve zjeveních na dvacet dní.

16. zjevení: 25. března
Je čtvrtek, svátek Zvěstování Páně. Je to nejcennější den pro Lurdy i svět. Paní oznámila své jméno. „Jsem Neposkvrněné Početí“ To byla poslední slova, která mi řekla - vzpomíná Bernadeta. Pokračuje: „Její oči byly modré. Během tří týdnů mi svěřila 3 tajemství, která jsem neprozradila.“
Po zjevení Bernadeta navštívila svého kněze, sdělila mu jméno Paní, jak to žádal. Otec Peyramale byl nakonec velmi dojat a napsal dopis biskupovi.

17. zjevení: duben 1858
Zázrak se svící. Dr .Dozus, který byl přítomen 7. zjevení, je svědkem další události. V tomto zjevení: Bernadeta drží pravou rukou svíci, levou ruku má v jejím ohni. Je bez sebemenší známky popálení. To trvá asi čtvrt hodiny. Doktor zkouší potom, zda Bernadeta vydrží mít ruku nad plamenem. Ona vzkřikne, proč ji pálí. Doktora to upevnilo ve víře.

18. zjevení: 16. července 1858
Bylo nejkrásnější. 3. června bylo Bernadetě 14 a půl roku a přistoupila k 1. sv. přijímání. Naplnilo se její přání přijmout Pána Ježíše. 16. 7. byla opět silně přitahována k jeskyni. Ta byla obehnána vysokým plotem. Doprovázela ji její teta. Zůstaly na pravém břehu řeky, asi 120 m od jeskyně. Zde bylo poslední setkání Bernadety s Paní na zemi.

Kdo byla Bernadetta Soubirous

Bernadeta se narodila 7. 1. 1844 (Bernadette Soubirous) v Lurdech ve mlýně Boly jako nejstarší dítě Františka S. a Luisy Casteroptové. Pokřtěna byla 9. 1. 1844 ve farním kostele sv. Petra v Lurdech. Rodina byla zabezpečena, často pomáhala chudším. Po neúrodách obilí přichází chudoba, a rodina se musela často stěhovat. Bernadettě přibyli další tři sourozenci.

V roce 1858 žije celá rodina v jediné místnosti obydlí Cachot, které dříve bývalo vězením.

Ve svých 14 letech je Bernadeta hubené, nemocné dítě (od malička musela pracovat). Měla astma a v r. 1855 byla postižena cholerou, která zastavila její růst. Nebyla schopna navštěvovat školu, proto neuměla číst a psát. Katechismus se začala učit až v r. 1858. V době počátku zjevení ještě nebyla u 1. sv. přijímání, poprvé přijala P. Ježíše až 3. června.

Od 11. února do 16. července 1858 Bernadeta viděla osmnáctkrát Pannu Marii.

15. července 1860, byla přijata do útulku Neverských sester v Lurdech.

4. července 1866 odchází z útulku sester v Lurdech a vstupuje jako novicka k sestrám v Nevers.

Po složení věčných slibů 30. října 1867 žila dalších dvanáct let v klášteře v Nevers. Trápí ji silné astma s častými záchvaty. Také velmi trpí tuberkulozou kostí. Pán života ji povolal k věčné radosti dne 16. dubna 1879, ve věku 35 let.