Drahé sestry a bratři, farníci, vy všichni, kteří očekáváte s důvěrou a nadějí příchod našeho Pána Ježíše Krista. Adventní věnec, který zde máme všichni před očima, je dnes jiný. Je jiný, než byl před týdnem, je jiný než byl tehdy, když jsme vstupovali do doby adventní. Září z něho více světla, které nám zvěstuje, že je již blízko, blizoučko náš Pán, naše spása. Advent je dobou očekávání. Očekávání těch, kteří jako věrní služebníci bdí, aby se dočkali příchodu svého Pána. Advent nejsou Vánoce, je to však čas potřebný k tomu, abychom se na Vánoce duchovně dobře připravili.

Působení proroka Jana Křtitele má nejtěsnější vztah ke křtu, jak ho znají a tradují křesťané. Jan hlásal blízkost Božího soudu na konci časů a na základě této zvěsti vyzýval k radikálnímu obrácení, hlásal "křest obrácení na odpuštění hříchů" (Mk 1,4). Podle svědectví synoptických evangelií všichni, kteří o Janovi mluvili, jak přátelé tak i odpůrci, Jana nazývali Křtitelem. Janovo jméno je tedy tak velmi spojeno s touto (křestní) činností. Jeho křest byl jedinečný, neopakovatelný - na rozdíl od opakovatelných způsobů očišťování, které byly známé u židovského národa.

Výsady Matky Boží. Neposkvrněné početí Panny Marie.

1. Článek víry: Maria byla počata bez poskvrny dědičného (prvotního) hříchu. De fide.

Advent

Pastýřský nebo královský úřad Krista. (Králové byli, jsou, spojeni se zákonodárským systémem.)

1. Soteriologický význam pastýřského úřadu Krista.

Pastýřský úřad Krista má za úkol, aby lidem, kteří kvůli hříchu zabloudili, ukázal správnou cestu k jejich nadpřirozenému konečnému cíli. Zatímco učitelský úřad Krista se obrací na rozum člověka, přičemž zvěstuje Boží pravdu, pastýřský úřad se obrací na lidskou vůli, přičemž vznáší vyšší požadavky na Boží zákon a vyžaduje poslušnost vůči Božím příkazům.

Motto: V kostele v Nedašově lze na vítězném oblouku číst Kristova slova - Hle přijdu brzy a moje odplata se mnou, Zj 22,12a.

První čtení dnešní neděle z 1. Knihy královské o vdově ze Sarepty, která dala na radu proroka Eliáše to poslední co měla a Bůh ji štědře odměnil a obdobně Markovo evangelium o chudé vdově, která dala almužnu do chrámové pokladnice ze svého nedostatku, všechno co měla, a Ježíš ji příkladně pochváli, nás může navést k úvaze o pateru, moderněji řečeno o pěti církevních přikázáních. Jedno z nich věřící povzbuzuje ke štědrosti vůči dobrému dílu církve, avšak s ohledem na možnosti dárců.

Dnešní první čtení z knihy Deutoronomium (Dt 6, 2-6) nám připomnělo starozákonní přikázání lásky k jedinému Bohu a v evangeliu podle Marka (Mk 12, 28b-34) Ježíš k tomuto přikázání prvnímu ze všech, milovat Boha, přidal přikázání lásky druhé, které se obrací na bližního. A pak poznamenal, že není většího přikázání nad tato dvě přikázání lásky (k Bohu a bližnímu).

V dnešním druhém čtení z Listu Židům jsme slyšeli, že každý velekněz je brán z lidu a bývá ustanoven pro lid v jeho záležitostech u Boha, aby podával dary a oběti za hříchy. (Velekněz) musí podávat oběti za hřích sám za sebe, (tak) jako za ostatní lidi. (Ježíš) je kněz navěky, podle Melchizedechova řádu.