Letní příběhy 2020 3

prázdné nádraží
28. srpen 2020

Nejsou lidi…

Jak už to chodí na srazech spolužáků se vždy hovoří o úspěchu, který každý dosáhl. Otcové jsou pyšní na své děti, zvláště jaké zastávají pozice v zaměstnání a maminky zase představují, své děti a následně vnoučata. A po mnoha letech je automatická otázka. "Tak co, kolik už máš vnoučat?" "Přestav si, že zatím žádné,“ odpověděla spolužačka. "Dcera vždy říká, že nejsou ti správní kluci." "To je velmi zajímavý postřeh“, vmísila se další spolužačka. "Naši synové, aniž se zeptáme, odpovídají obdobně, prostě nejsou ty správné holky, se kterými bychom se vydali na společnou cestu životem.“

Není to třeba tím, že se nedokážeme podívat „tváří v tvář“ lidem, které potkáváme kolem sebe, sousedy, kolegy, nebo náhodné kolemjdoucí? Možná jsme velmi zahleděni sami do sebe a nedokážeme vnímat ty, které potkáváme na naší pouti životem, často kráčíme v jejich blízkosti a ani nevíme, jak se jmenují. Zkusme odložit naše brýle, které nám brání vidět svět takový jaký je a budeme překvapeni. Můžeme potkat známé osobnosti, nalezneme třeba přátele, objevíme příbuzné, o nichž jsme netušili. Může se stát, že potkáme i lásku a stane se z nás celý člověk. Zjistíme, že skutečný život dle desatera, je nádherný a vydá za všechny novely a seriály. Je prostě plný dobrodružství, lásky a naděje.

 

Svoboda rozhodnutí

V čekárně u lékaře se člověk dozví mnoho zajímavého, ale také zde dojde „k poznání pravdy“, zvláště když se čeká déle. Vyslechla jsem dvě starší dámy, kde si matka stěžovala na syna. "Podstoupil operaci kolena, nákladnou a také velmi speciální. Lékaři nařídili klid minimálně na čtyři týdny, chůze pouze o berlích. Syn se dal do stavby domu, a tak využil marodění a po čtrnácti dnech začal pracovat na stavbě. Nemocné koleno to dávalo znát a lékaři přemýšleli, kde se stala chyba, co je příčinnou toho, že rekonvalescence neprobíhá tak, jak má.“ Bylo vidět, že paní se bojí, aby následky nenesl po celý život...

Každý z nás má stále možnost volby. Tuto volbu jsme dostali při svém narození od svého Stvořitele.  Nikdo nás k ničemu nenutí, jenom my sami rozhodujeme, o dalším kroku. Stvořitel miluje všechny své děti a čeká na naši volbu. Bůh neuplatňuje nad námi moc a vládu. "Má odvahu se  všemi našimi volbami souhlasit a dokonce se jim podřídit.“ Ani neposlušného pacienta, nikdo nenutí porušovat léčebný režim. Každý sám se rozhoduje pro své konání a volbu, kterou učiní. Vždy si každý nese důsledky svého rozhodnutí, náš pacient bude mít stále problémy, které se časem mohou zhoršit, ale bude mít dům…  

 

Co je správné

Cestou vlakem jsem se stala nechtěně svědkem rozhovoru dvou spolucestujících o počasí. Vždy podle předpovědi večer zavírají okna, neboť má pršet. Málokdy však přijde déšť a v místnosti je dusno. Naopak kdy je ohlášena jasná noc, přijde bouřka a silný vítr. Potom otevřenými okny naprší do místnosti. A tak se přeli, zda má vůbec smysl sledovat předpovědi počasí a podle toho jednat…

V té chvíli se mi vybavila obdobná scéna z Písma (Lk12,54), kdy P. Ježíš zástupům mluví o rozpoznávání času. Ne všichni sledujeme předpovědi počasí, ale prožíváme všechny zvláštnosti dnešní doby a to „stěhování národů“, pandemii, nepokoje po celém světě, ale i solidaritu v případě neštěstí.  Stačí pouze chvilka ztišení a rozjímání nad písmem, abychom mohli odpovědět na Jeho otázku: "Proč nejste s to sami od sebe posoudit, co je správné?“