20. září 2014

Každé prostředí člověka nějak ovlivňuje. Některá místa nás vysloveně dráždí a vyvolávají napětí, jiná naopak napomáhají ke ztišení, přemýšlení, kreativitě. Není jistě náhodou, že největší očekávání máme od chrámových prostorů.

Musí být velkou výzvou pro uměleckého architekta postavit kostel, aby se tam lidem dobře modlilo, aby je to místo povznášelo. Tato myšlenka mně běžela hlavou, když se naše farnost rozhodla vymalovat kostel sv. Josefa.

Jaké barvy zvolit, abychom se tam cítili dobře? Nejde jen o to, aby návštěvníka žádná barva "nerušila". Podstatné je, aby výmalba a celý chrámový prostor zaměřil naši pozornost na něco důležitějšího, než jsou barvy či křivky. A to není snadný úkol.

Měl jsem proto radost, že se našla v domácím prostředí osoba, která nad celým dílem výmalby hodně přemýšlela, diskutovala, dodávala návrhy řešení (tuším, že to i vkládala do modlitby) a nakonec i sama velkou část malby zrealizovala. Za to jí patří největší dík.

Sluší se ovšem poděkovat i mnoha jiným ochotným lidem, kteří stáli za realizací díla i v pozadí celé práce. Od samotných malířů, přes dobrovolníky, kteří pomáhali se stěhováním a úklidem, přes ochotné ruce stavebníků lešení až po ty, kteří se snažili dopátrat, jak původně vypadala čelní stěna kolem sochy sv. Josefa, a na počítači to graficky zpracovali. Současně s výmalbou byla provedena i práce na lustrech kostela, což si zaslouží rovněž nemalé ocenění.

Na našem kostele se udělal nemalý kus práce k oslavě Boží a k dobru nás návštěvníků chrámu. Generace našich předků s láskou stavěly a uchovávaly kostely.

Naše práce na kostele je tak oceněním odkazu předchozích generací a uchováním důležitých hodnot pro ty, kteří přijdou po nás.