23. prosinec 2020

… a opět je tu ten očekávaný a tajemný čas VÁNOC. Zalistujeme-li básněmi všech našich známých básníků, vyvstane nám na mysli zasněžená česká krajina naplněna posvátným tichem.

Pokud jsme dávali pozor při čtení liturgických textů v období adventu, byli jsme vyzváni vydat se do ticha pouště, kde kázal Jan. Do ticha, abychom se dokázali ztišit. Veškeré zvuky a rozptýlení, které brání našemu usebráni a soustředění se na přicházející čas, jsme měli opustit. Jen v tichém večeru tak můžeme zaslechnout tu velkou novinu: DNES SE VÁM NARODIL SPASITEL...

Stále slyšíme, jak je dnešní doba těžká, nepřeje setkávání a zahání nás do našich domovů, brání rodinám prožívat společné okamžiky radosti…

A jak prožívali první Vánoce všichni, kteří byli jejich účastníky? Neměli to oproti nám snadné. Maria a Josef se vydávají na cestu dle nařízení, zimní počasí není zrovna nejvlídnější, vlhko a chladno je jejich průvodcem. Čas, kdy se má dítě narodit se blíží, a přesto jdou splnit svoji „občanskou povinnost“.

A čím se liší od nás? Mají víru, naději a lásku vůči Bohu a také k sobě navzájem. Hlavně věří Hospodinu svému Bohu. Velmi dobře vědí, že On je neopustí a zůstává s nimi v každém okamžiku radosti, bolesti a strádání. Josef i Maria přijali dobrovolně účast na vykupitelském díle a vydávají se na cestu…

Cesta není snadná, celá země je v pohybu, tak rádi by putovali sami a v tichu, ale všude jsou lidé, kteří pokřikují na své známé, páni na služebníky, vozkové na zvířata, táhnoucí těžké povozy a jejich ržání, kterým se snaží bránit. Každý večer ožívají všechny zájezdní hostince hlukem svých návštěvníků, který utichá až někdy k ránu, kdy poslední host dopil svůj džbán vína. S ranním rozbřeskem to začíná znova. Mimo to, jsou to ještě vojenské hlídky, které dozírají na poutníky, ty také nepřidávají na klidu putování…  Určitě si Josef s Marií nepředstavovali takové okolnosti, předcházející narození dítěte, kterému mají dát jméno EMANUEL.

Opuštěná jeskyně, která „je jim přidělena“ ženou, která se nad nimi slitovala, je darem. Je to sice místo, které obývají zvířata, ale je zde oproti hostinci klid a pokoj, je slyšet pouze dech ustájených zvířat. Ticho, které oba tolik potřebují ke svému odpočinku. Ve chvíli ticha, přijde na svět Ten, který zachrání člověka od smrti…  V nočním tichu, pastýři jasně slyšeli hlas andělů, který jim oznámil narození Dítěte a chválící Boha.

I mudrci, kteří doputovali za narozeným Dítětem, objevili hvězdu v nočním tichu. V hluku světa, by ji nezahlédli, ale v tichu při pozorování oblohy ji nalezli a vydali se na cestu, cesta nebyla snadná a často je provázelo ticho pouští a pustin, kterými procházeli…

I nám se může zdát letošní Štědrý den tichým, varhany pouze doprovází, sbory zpěváků nezpívají k oslavě narozeného Dítěte, které dokáže změnit mnohým jejich smýšlení a konání. Ticho, které je nám dáno o letošních Vánocích, prožijme stejně jako Maria s Josefem a pastýři v tichu betlémské jeskyně a pokud se oprostíme, od všeho hluku světa, můžeme prožít okamžiky, které nám svět nikdy nemůže dát. Ticho nás prostoupí a dokáže nás naplnit radostnou nadějí, že zlo bude přemoženo, že je zde někdo, komu na nás záleží. A je pouze na nás, zda stejně jako Maria nebo Josef odpovíme FIAT, ANO, zda dar vánoční noci přijmeme…