Prvni...druhý...třetí...čtvrtý..., odpočítáváme se namačkáni v našem ne zrovna nejnovějším autě, zlými jazyky přezdívaném "nákupní taška". Ať je jaké chce, hlavně že jede. Navíc jsem hrdý na to, že se mi povedlo do kufru naložit všechna zavazadla a pod nohy svých spolujezdců vměstnat...
Sedím u notebooku a celou svou bytostí se soustředím na rozdělanou práci. V uchu mám sluchátko a poslouchám sonátu od Beethovena... Z ničeho nic a není vůbec podstatné proč, se mi notebook vypnul. S úlekem jsem zahlédla nehezký obličej. Viděla jsem sama sebe, tak strašně jsem se mračila, že jsem se málem nepoznala. Představila jsem si kolegy, kteří kolem mne procházeli a museli se dívat na to mračící se stvoření. Ihned jsem si vybavila svou oblíbenou píseň z dětství a vzpomněla si, s jakým nadšením jsme ji vždy zpívali...
Začíná překrásný máj, tak trochu mystický to lásky čas a zrodu nového. Co může to vstává k životu a probuzení. I mně se dostalo té milosti vstanout k novému, symbolicky v čase Velikonoc a tajemného voňavého jara. Tím vstanutím a růstem k novému jsem doufám opustil a vzdal se starého, kéž by tedy budoucí žeň byla hojná! A co se mi vlastně přihodilo?
V sobotu 26. dubna 2014 se v Olešnici na Moravě sešly děti z celé Moravy na společné setkání misijních klubek, spolků dětí, které spoří na misie, a také se za misie modlí. Setkání se zúčastnil i národní ředitel Papežských misijních děl v České republice P. Jiří Šlégr. Přiblížil dětem svou loňskou návštěvu...
ZDÁNLIVĚ suchá větvička, skrývá v sobě nádheru květu, který se rozvine ve svůj čas. ZDÁNLIVĚ neřešitelná situace se uvolní a rozjasní, když do ní vstoupí člověk s trochou dobré vůle a lásky...
Je 4.dubna 2014 a já mířím z Hodonínska do Halenkovic. V kolonách aut se jede pomalu, a tak se mohu po očku radovat nejen z kvetoucí přírody poblíž silnice, ale i obdivovat krásu celé krajiny vůkol, kterou si ke svému užitku podmanily...
Když jsem začal studovat na vysoké škole, setkával jsem se čas od času s dvěma skupinami lidí. Někteří mí spolužáci se divili, jak s mými znalostmi přírodních věd můžu věřit v nějakého Boha; v církvi jsem zase narazil na údiv, jak můžu...
Závěrem měsíce února nebo v prvních dnech měsíce března se v litugickém kalendáři objeví "popeleční středa", která je vstupní branou do kající doby svatopostní. Mnoho lidí spojuje tento mezník plynoucího roku s představou čehosi nepříjemného. Mají dojem, že toto období je určitým způsobem okrádá o radosti z života. Zapomínají, jaké přednosti doba předvelikonoční přináší...
Vždy, když přichází popeleční středa, si vzpomenu na svého strýce. Rád kouřil doutníky, ale zachovával zásadu, že v "postu" a adventu je třeba se této „rozkoše“ vzdát. Člověk si má připomenout v tomto období, že je třeba činit pokání a odříci si toho co má rád a nebo co mu činí potěšení. Myslím, že toto vzdání se příjemného, přináší daleko více...
Svátek Uvedení Páně do chrámu, dříve též Očišťování Panny Marie, je slaven 2. února a připomíná událost z evangelií (Lk 2,22-38). Ježíšova matka Maria přinesla podle židovského obyčeje svého syna 40. dne po narození do jeruzalémského chrámu, aby jej zasvětila jako prvorozeného Bohu. V Jeruzalémském chrámu se setkává s prorokyní Annou a spravedlivým Simeonem, který Ježíše nazval "světlem k osvícení národů".