23. říjen 2014

Je sobota 18.října a skupinka dětí se již podruhé schází na faře, aby svým dílem podpořila Papežská misijní díla. Připojuje se k nám také schola. Společně zkoušíme písničky, tentokráte se připojily i tři malé houslistky. Zpěvy jsou připraveny a my můžeme pokračovat. Dochystávají se poslední obrázky a cenovky. Netrpělivě čekáme až se setmí. Venku se snesl soumrak a my odcházíme do kostela. Povídáme si o modlitbě růžence, vyprávíme si, jak se žije dětem v Africe. Dnes se také poprvé, v setmělém kostele pouze za svitu svící, společně modlíme desátek růžence. Tvoříme most mezi námi, matkou Boží, Ježíšem a dětmi na druhé straně světa. Posíláme své modlitby a prosíme za jejich štěstí. Domů se rozcházíme posilněni modlitbou a těšíme se na neděli.

V neděli po deváté hodině je už před kostelem živo. Scházejí se zde obyvatelé různých světadílů v podobě mladých misionářů. Jsou si vědomi důležitosti tohoto dne, proto přistupují ke svátosti smíření, aby dnes mohli pozvat Ježíše do svého čistého srdce.

Ještě pár fotek před kostelem a už rychle na mši svatou. Je hezké vidět první lavice zaplněné dětmi. Po modlitbě Věřím v Boha přistupují Terezka a Lukáš k ambonu odkud budou číst přímluvy. Přicházejí obyvatelé Evropy, které představují bíle oděny Anička, Vendulka a Karolínka, přinášejí obilí, ze kterého pečeme chléb. Prosíme za dostatek jídla na celém světě. Snad jsme se stihli zamyslet i nad tím, jak jídlem někdy plýtváme... Za Ameriku přináší Tomášek kukuřici, která má zlatožlutou barvu jako slunce, které nese Amálka – připomíná nám slunce a teplo. Prosíme za ochranu celé naší Země. Červenou svíci symbolickou pro tento kontinent předává Adámek. Za Afriku přinášejí Terezka, František a Zuzanka písek. Prosíme za vyprahlá srdce, která Tě, Pane nikdy nepoznala. Uvědomujeme si, že i my máme jít do celého světa a kázat o Ježíši. Káťa, Kryštof a Ája prosí, abychom dokázali obohatit všechny lidi kolem nás. Nesou za Asii zrnka rýže. Kéž je těchto malých misionářů jako zrnek rýže. Austrálie je symbolizována modrou barvou. Anetka a Viktorka přinášejí vlnu.

Prosíme, abychom dokázali milovat všechny kolem sebe a zahřát je svou přítomností jako teplá kožešina. Nezapomínáme poděkovat za možnost chodit do školy, sportovat a chválit Pána hudbou. Řádová sestřička dětem pomáhá položit k nohám Pána Ježíše celý svět. Dej Otče celému světu mír a pokoj. Vyprošujeme milost pro kněžská a řeholní povolání. Víme, co pro nás kněží a řeholní sestry v našem  životě znamenají. Dej ať každý, kdo uslyší Tvůj hlas, jej může Pane vyslyšet ať je v kterémkoli koutě světa. V proměněných obětních darech chlebu a víně dostaneme sílu překonávat všechny životní překážky.

Při modlitbě Otče náš, se všechny děti s otcem Bohumilem chytnou za ruce. Cítíme, jaká velká síla musí vycházet vzhůru k nebi z těchto čistých dětských srdíček.

Po mši svaté je už před kostelem všechno připraveno na misijní jarmark. Každý si může dát dobré koláčky, buchty a zákusky, které připravily holky, maminky i babičky a k tomu hrnek teplého čaje. Děti s nadšením prodávají své výtvory, sladkosti i dárkové předměty, kterými nás podpořila papežská misijní díla. Atmosféra je úžasná. Všichni jsou velmi štědří. Děti s vděčností přijímají každou korunku. Ví, jakou cenu bude mít v zemích, kde se děti mačkají ve třídách, kde si obvazy trhají ze starých prostěradel, kde musí chodit pro vodu několik hodin a kde mají mši svatou jednou za dva měsíce. Děkuji Bohu, že to vědí.

Pomáháte, tam kde je to třeba a učíte naše děti a mladé, že Bůh je láska a naděje. A v mladých je přece budoucnost našeho světa a naší církve. Sami se však ničemu nenaučí. Učí se od nás. Buďme jim dobrým příkladem. Buďme milující a milosrdní.

Díky všem kdo přišli, jsme zažili krásný a vyjímečný den.